Příběh o laňce Sylvě
Podél celé tratě z Hanušovic do Starého Města p. Sněžníkem můžeme obdivovat krásnou přírodu. V dolní části jsou to na jedné straně zdravé lesy a na druhé řečiště řek Moravy a Krupé, obě plné ryb s převahou pstruží populace. V horní části tratě zase převažují rozlehlé horské louky s bohatou květenou protkané několika potoky s průzračnou vodou. Místní obyvatelé i turisté, kteří tento kraj navštíví, však obdivují i všude přítomnou faunu. Z vlaku je možné zahlédnout lesní i vodní ptactvo, zajíce, bažanty, divočáky, srnčí a jelení zvěř. A právě o jedné zástupkyni živočišné říše bude naše příhoda.
Podle vyprávění pamětníků žil v 80. letech minulého století nedaleko zastávky Chrastice na hájence hajný Josef Poulík se svou rodinou. Jednoho dne mu zaměstnanci Státního statku Staré Město p. Sněžníkem přinesli kolouška, který byl vážně zraněn na poli zemědělským strojem. Děti hajného mu daly jméno Sylva. Společně se o ni staraly, postavily pro ni malou oboru a za několik týdnů zdomácněla tak, že se nebála lidí ani hajného psů. Byla už samostatná, a tak hajný usoudil, že by ji mohl na zkoušku pustit z ohrady. Volnosti Sylva hned využívala, přes den se toulala po okolí a večer se vracela ke svým zachráncům. A protože bydlela nedaleko železniční tratě, vydávala se i tam. Nejdříve z uctivé vzdálenosti pozorovala dění na zastávce, později se vydávala až ke kolejím. Nakonec to dopadlo tak, že chodila k vlakům i několikrát denně. Přišla vždycky včas, asi reagovala na houkání motoráčků před železničním přejezdem.
Sylva se brzy stala místní celebritou, na kterou se jezdili dívat nejen místní. Po okolí se brzy rozkřiklo, jakou mají v Chrasticích raritu, a tak sem vlakem jezdily děti z okolních škol, ochránci přírody a zvědavci chtiví senzací. Nesmím zapomenout ani na železniční zaměstnance, kteří se chlubili tím, že zastávku Chrastice "hlídá jejich kolegyně". Sylva si přízeň lidí jistě užívala, zvláště když jí její obdivovatelé nosili různé pamlsky. Ty si později dokonce vyžadovala hlavně od strojvedoucích a vlakvedoucích tím, že jim strkala hlavu do motoráčku tak dlouho, dokud něco dobrého nedostala. Sylva prý také pravidelně paní Poulíkovou na zastávku Chrastice doprovázela. Do vlaku však musela paní Poulíková nastupovat jako poslední, pak musel strojvedoucí rychle zavřít dveře, jinak by Sylva vlezla dovnitř.
A jak se říká, každá pohádka jednou končí.
Po krásném mládí, které prožila s lidmi, z ní vyrostla urostlá laň. Ale podle vyprávění paní hajné s ní byly i potíže. Několikrát vyděsila nic netušící lidi svou agresivitou a dokonce způsobila několik kolizí s auty a cyklisty na silnici. Na lidi si zvykla, do lesa se vrátit nechtěla, a tak se rozhodli pro nejlepší řešení. Domluvili se s vedením zoologické zahrady na Svatém kopečku v Olomouci, že zbytek svého života prožije tam. A tak se i stalo.
Ještě dlouho poté se o Sylvě mluvilo, stala se dokonce mediální hvězdou, kdy byl o ní napsán článek a otištěna její fotografie v okresních novinách.
Petr Holínka

Přílohy:

Sylva_1.JPG	[ ]	192 Kb
Sylva_2.JPG	[ ]	141 Kb