Opis pamětní knihy železniční stanice PODLESÍ

Vedení tzv. pamětních knih bylo pravděpodobně povinností přednostů. V opisech se dochovaly jednotlivé listy na mnoha železničních stanicích, mnohé byly pak nenávratně ztraceny po mnoha reformách na železnici. To ale neplatí o Podlesí. Díky pečlivosti svých přednostů a pochopení pozdějších náčelníků stanic dnes máme k dispozici ojedinělý doklad o práci celých železničářských generací a o nelehké službě na zdejších horských železnicích. Pojďme společně do těch zažloutlých stránek nahlédnout…

Opis pamětní knihy z roku 1922

Stanice Krumperky–Moravice (Grumberg–Mohrau) leží na trati Šternberg – Lichkov na 77,6 km v nadmořské výšce 507 m. Politický a soudní okres v Šumperku. Stanice leží na území obce vysoký Potok. Trať Šternberk – Hanušovice byla postavena v roce 1873. Doprava byla zahájena 1. října 1873. Stanice byla předána dopravě ve stejném rozsahu jako je nyní.
Zastávka a nákladiště Červený Potok leží na 84,2 km v nadmořské výšce 606 metrů, je přidělena stanici Dolní Lipka a je obsazena strážníkem tratě.
Stanice Krumperky–Moravice má tři koleje, z toho I. pro přímou dopravu vlaků, kolej III. pro křižování a kolej II. jako skladištní. V roce 1918 byla v blízkosti stanice postavena parní pila.
Stanice obdržela jméno dle přilehlých obcí Krumperky a Malá Morava. V Krumperkách je domácím průmyslem výroba nítěných knoflíků, jiný průmysl zde není, jen rolnictví, které se omezuje převážně na výrobu lnu. V Malé Moravě je továrna na výrobu ožíněné vložky a podšívky do obleků, a zaměstnává asi 40 lidí, ostatní obyvatelstvo pracuje v zemědělství. Okolní obce jsou: Valteřice, Vojtíškov, Vysoký Potok, Červený Potok a Křivá Voda. Poštovní a farní úřady jsou ve Vojtíškově, v Krumperkách a v Malé Moravě, četnické stanice jsou v Krumperkách a v Malé Moravě. Zdejší okolí je obsazeno obyvatelstvem německé národnosti, náboženství římskokatolického. Školy jsou pouze německé. V roce 1884 byla v kraji průtrž mračen, při níž vystoupila voda řeky Moravy až do výše 7 metrů a dosáhla úrovně stanice. Podnebí je zde velmi drsné a v zimě bývá mnoho sněhu. V letech 1904 a 1910 byly takové vánice, že vlaky několik dní nejezdily.
V den převratu roku 1918 byl správcem stanice staniční mistr Alois Brdušek, výpravčím vlaků Josef Ešner, též st. mistr. Zpráva o převratu došla do zdejší stanice 19. října 1918 telegraficky. Služba se vykonávala dále jako obyčejně, obyvatelstvo se chovalo k prohlášení republiky netečně a proklamovalo „Sudetenland“. Stan. mistr Drbušek i Ešner odepřeli složení slibu pro „Sudetenland“ a byli dne 8. prosince 1918 zproštěni služby. Novým správcem stanice byl stan. mistr Ant. Merta z Dolní Lipové. Stav ten potrval až do 15. prosince 1918, kdy v noci z 15. na 16.  prosince projel pod velením podplukovníka Berana oddíl 30. pěšího pluku z Vysokého Mýta, aby obsadil Hanušovice a Šumperk. Vojenský vlak doprovázel z Krumperk do Hanušovic suspendovaný mistr Ešner jako vlakvedoucí. Dne 16. prosince 1918 byla již stanice úplně pod vlivem čsl. republiky, a správce stanice Merta odjel téhož dne zpět do Dolní Lipové. Stanice byla obsazena také čsl. vojskem. Škoda na staničním zařízením nevznikla žádná, peníze byly ještě před obsazením stanice Němci odvedeny řed. Státních drah v Olomouci.
Stan. mistr Drbušek vedl správu stanice až do 28. prosince 1922, kdy byl přeložen jako přednosta do stanice Hranice – město. Zdejší stanici převzal vrchní oficiál Ludvík Berger a jemu přidělený staniční dozorce Bohdan Tilz.

Dodatek k pamětní knize za rok 1924

Dle úředního věstníku ministerstva železnic čís. 57 z roku 1924 byla stanice Krumperky-Moravice přejmenována s platností od 1. ledna 1925 na "Krumperky-Malá Morava".

Dodatek k pamětní knize za rok 1925

V roce 1925 v měsíci červenci a srpnu byly vyměněny kolejnice krátké za 15timetrové v úseku Krumperky - Hanušovice.
Následkem dlouhých dešťů v měsíci červenci vystoupila voda řeky Moravy tou měrou, že celé údolí v oblasti stanice bylo zaplaveno. Strážní domek číslo 67 ve stanici byl obydlen staničním pomocníkem Kotasem, který se musel vystěhovat, protože domek byl vodou ohrožen. Parní pila firmy Fletsch byla úplně pod vodou a správce pily byl nucen žádat o pomoc hasičské sbory k záchraně majetku. Přesto však nebyla tato ušetřena velké ztráty na movitostech.
Povětrnostní poměry v zimě roku 1925 byly uspokojivé, nebylo mnoho sněhu ani velké mrazy a sněhové bouře jako léta minulá.

Opis pamětní knihy za rok 1926

Dne 28. prosince 1926 odešel bývalý správce stanice vrchní oficiál Ludvík Berger do Olomouce - Nová ulice a správa stanice byla předána vrchnímu oficiálovi Janu Lajkovi ze staničního úřadu Chornice.

Opis pamětní knihy za rok 1927

Děti železničních zaměstnanců (10 žáků) docházely do školy do městečka Krumperky, téměř hodinu cesty vzdáleného. Při tom všem velice trpěly zimou, sněhem, deštěm a blátem. Po velkém úsilí zdejší menšiny a po pětitýdenní stávce byla povolena česká menšinová škola v Malé Moravě a ředitelství St. drah v Olomouci dalo pro tuto školu k dispozici strážní domek č. 88 v blízkosti nádraží. Domek byl nákladem asi 8 000 Kč zrestaurován a škola v něm pro rok 1927/28 otevřena. Tím se školské poměry dětí českých zaměstnanců velice zlepšily. V soukromé budově nemohla býti škola umístěna pro velkou nenávist a nepřízeň zdejšího obyvatelstva proti všemu českému a ani učitel zdejší školy zde nedostal byt a musel sem dojíždět z Hanušovic.
Zdejší parní pila Flesh přešla do českých rukou, jsouc zakoupena panem Františkem Žďárským z Frankštátu.
V blízkosti nádraží postavily okolní obce parní mlékárnu s názvem "Marchtalermolkerei", která zahájila provoz dne 15. října 1927. Zásilek másla a tvarohu podává nová mlékárna průměrně 80 měsíčně.

Opis pamětní knihy z roku 1928

Dnem 1. ledna byl zdejší stanici přidělen nový výpravčí vlaků adjunkt Otto Bartoš, od staničního úřadu v Litovli.
Ani po desetiletém trvání republiky nemůže si zdejší úplně německé obyvatelstvo na české zaměstnance navyknouti a jest jim nepřátelsky nakloněno. Tři pošty v okolí, zaměstnanci státních lesů, část četnictva a finanční stráže, vůbec všechny úřady státní, zemské i okresní jsou posud obsazeny zaměstnanci německými, což rozmachu zdejší menšiny české brání.
Zima v roce 1927/28 trvale téměř 9 měsíců. Začala již v říjnu 1927 a koncem června byly ještě takové mrazy, že se muselo topiti. Na podzim začaly mrazy opět v říjnu. Teplé měsíce byly tedy v celém roce pouze tři.

Opis pamětní knihy z roku 1929

Dne 21. března odešel bývalý správce stanice vrch. of. Josef Lajka do Valašské Pohanky a správa stanice předána ofic. Aloisu Fifkovi od staničního úřadu Dolní Lipka.
Dne 18. června byl přidělen zdejší stanici výpravčí vlaků adjunkt Karel Bartekod od staničního úřadu Moravská Třebová, náhradou za dosavadního výpravčího Bartoše.
Poměry po stránce jazykové se stále zlepšují. Četnictvo zdejší i z okolních stanic jest již národnosti české a také ostatní obyvatelstvo jest nám příznivěji nakloněno.
Zima v roce 1928/29 byla velmi krutá a nadělala velké škody hlavně na ovocném stromoví.

Opis pamětní knihy za rok 1930

Otevřením české měšťanské školy v Hanušovicích nastala možnost poskytnout dětem zaměstnanců vyššího vzdělání, jednak bližší vzdáleností, jednak i menším nákladem, takže školské poměry se po této stránce značně zlepšily.
Průmysl byl ve zdejší krajině úplně využit. Ač na jiných místech republiky byla výroba zastavena a zaměstnanectvo propuštěno, pracovala zdejší česká pila v takovém rozsahu, že musela povolat asi 20 lidí z centrály v Kyšperku, aby vyhověla všem objednávkám. Rovněž německé firmy, tkalcovna Birke a mlékárna zvýšily výrobu proti létům předcházejícím.
Zdejší krajina byla v měsíci říjnu zasažena silnou sněhovou a větrnou smrští, která způsobila velikých škod i pro železnici. Telegrafní vedení přetrháno, čímž nemožné dorozumění pro celý kraj. Při tání sněhu na jaře nastala povodeň, takže zdejší pila byla pod vodou a musela na čas zastaviti provoz.

Opis pamětní knihy za rok 1931

Poměry po stránce jazykové jsou uspokojivé, takže dřívější národnostní rozbroje a nesváry ustaly a obyvatelstvo obou národností tj. české i německé žije ve shodě.
Všeobecná světová krize zasáhla i zdejší kraj. Parní pila "Vlaské" zastavila provoz v březnu a nepracuje vůbec. Také ostatní firmy omezily provoz, což mělo vliv na příjmy zdejší stanice, které značně poklesly.
Následkem deštivého a drsného podzimku byla krajina zamořena záškrtem, takže česká škola musela býti uzavřena. Železničnímu zaměstnanci Bujolovi zemřely na tuto epidemii dvě děti. Jinak byla zima proti předešlým rokům mírná.

Opis pamětní knihy za rok 1932

Poměry po stránce jazykové se stále zlepšují výměnou českých zaměstnanců na místo zaměstnanců národnosti německé.
Všeobecná krize ve zdejším kraji značně polevila zahájením provozu parní pily, která teď pracuje ve dvou směnách a zaměstnává přes sedmdesát lidí zdejších i z okolí, takže nezaměstnanost je zde poměrně malá.
Dnem 1. srpna 1932 byla zdejší stanice přidělena do obvodu ředitelství st. drah v Hradci Králové.
Podnebí bylo následkem stálých mlh drsné, což napomáhalo šíření nakažlivých nemocí, zvláště chřipky. Zima byla dosti krutá, až mínus 27 stupňů Celsia.

Opis pamětní knihy za rok 1934

Všeobecná nezaměstnanost postihla i zdejší kraj. Kyšperská parní pila, ve které se loni pracovalo ve dvou směnách, letos vůbec nepracuje a také jiné podniky zastavily výrobu.
Poměry jazykové stránky se stále lepší, hlavně výměnou zaměstnanců u lesní správy a u finanční stráže.
Podnebí celkem drsné, zima až mínus 28 stupňů Celsia, sněhu mnoho.

Opis pamětní knihy za rok 1937

Školské poměry zůstávají nezměněny. Česká obecná škola je dosud ve strážním domku č. 88, který byl k tomuto účelu propůjčen jen pro první dobu.
Z rpůmyslových podniků prosperuje továrna na hedvábí ve Skleném (fa. Birke) a mlékárna pro Malou Moravu a okolí. Oba tyto podniky jsou dosud v rukou německých. Kyšperská parní pila ve Vlaském po celý rok 1937 nepracovala.
Podnebí bylo letos celkem příznivé, teplé, až teprve začátkem listopadu nastaly sněhové přeháňky. Nejvyšší teplota byla 11 stupňů Celsia.
V měsíci březnu najel rychlík číslo 28 na obsazenou skladištní kolej. K úrazu přišlo 6 osob, vesměs lehce zraněných. Hmotná škoda byla dosti veliká.
Správce stanice koncem dubna onemocněl a po čas jeho nemoci vystřídalo se zde pět zástupců.
V měsíci dubnu byl zde v komerčním zácviku Kuna Leonard a po něm přišel elév Jadrný. Vyhýbkář Diviš byl přeložen do Hanušovic a na jeho místo určen staniční pomocník Ad. Ridiger.
Dne 15. prosince zemřel po dlouhé nemoci správce stanice oficiál Alois Fifka a byl převezen do Prostějova. Při nakládání rakve sešlo se mnoho železničních zaměstnanců z celé trati a se zemřelým rozloučil se jménem řed. St. drah pan dopravní kontrolor Havel.

Zápis z prvních měsíců po druhé světové válce

V romantické krajině povodí řeky Moravy mezi Hanušovicemi a Dolní Lipkou, skryta mezi horami skupiny Králického Sněžníku, nachází se stanice Krumperky. Leží na trati Hanušovice – Hradec Králové – Praha, asi 5 km od hranic Čech, je krajní stanicí ředitelství královéhradeckého, sousední stanice Hanušovice patří již do obvodu ředitelství St. Drah v Olomouci. Byla vystavěna v roce 1873, při budování Moravské pohraniční dráhy Šternberk – Mezilesí v Klodsku na 77,6 km, a již tehdy byla vybudována v té velikosti jako dnes. Stanice má dvě koleje dopravní a jednu manipulační, přijímací budovu a skladiště pro příjem a výdej zboží.
Od Hanušovic až do Krumperk a dále do 84. km jdou řeka, silnice a dráha těsně spolu, teprve blízko Červeného Potoka se rozcházejí, silnice k jihu na Králíky, trať k západu a řeka Morava na sever ke Kralickému Sněžníku, kde ve výši asi 1 000 m pramení. Stanice leží v katastru obce Vysoký Potok v nadmořské výšce 507 metrů a byla pojmenována podle větších z přilehlých obcí Krumperky a Malá Morava. Trať má z Hanušovic až do Červeného Potoka stálé stoupání, nejvyšší bod trati je zastávka Červený Potok ve výšce 606 metrů n. m., odkud je stálý spád až do Kyšperka.
Červený Potok je zastávka a nákladiště a byla vybudována hlavně k odvozu dříví a mramoru, který se dobývá v lomech ve Velké Moravě. Stavba dráhy byla pro velký sklon a horský terén dosti obtížná a z Hanušovic až do Krumperk bylo mimo několika hlubokých průkopů a vysokých náspů nutno proraziti i dva tunely. K původnímu projektu – aby trať šla z Mezilesí v Klodsku nedošlo, jelikož byla již hotova trať Ústí nad Orlicí – Mezilesí, a trať Šternberk - Mezilesí byla na tuto trať napojena v Lichkově. Teprve za německé okupace byla zřízena spojka z Dolní Lipky přímo do Mezilesí.
Stanice Krumperky a jí úředně přidělená zastávka Vlaské patřily po převratu v roce 1918 řed. St. Drah v Olomouci, teprve v roce 1932 byla trať Hanušovice – Lichkov přidělena řed. St. Drah v Hradci Králové. Za německé okupace patřily Krumperky řed. Breslau, spr. okres Opava. Politicky spadá pod okres Šumperk. Také název stanice se měnil několikrát. V roce 1918 byl tarifní název Krumperky – Moravice, který byl změněn v roce 1925 na Krumperky – Malá Morava. Němci jméno stanice zjednodušili na Grumberg. Nynější název je Krumperky, a toto nové pojmenování snad zabrání častému zaměnění zásilek, ke kterému docházelo mezi stanicemi Malá Morávka – Karlov a Krumperky – Malá Morava.
Při vyhlášení Československé republiky v roce 1918 nacházela se stanice Krumperky v oblasti, prohlášené za „Sudetenland“ a zdejší německé obyvatelstvo republiku neuznávalo. Teprve 15. Prosince 1918 byl zdejší kraj obsazen naším vojskem a stanice českými zaměstnanci od řed. v Olomouci. Při evakuaci Čechů z pohraničí v roce 1938 byla stanice předána tehdejším správcem stanice Čermákem starostovi obce za asistence čsl. Vojska a zaměstnanci byli evakuováni do Přerova. Za doby okupace neudálo se na stanici ani ve zdejším kraji nic významného. Kraj byl celkem ušetřen válečných hrůz a za celou válku nebyl ani jednou letecky bombardován. Teprve poslední dny německé moci při ústupu jejich vojska byla trať značně poškozena. Most přes řeku Moravu na 75,4 km byl zčásti vyhozen a trať u Dolní Lipky zatarasena čtyřmi na sebe puštěnými nákladními vlaky. Uvolnění kolejí a položení místního provizoria trvalo až do 7. června 1945, kdy byla stanice pod vedením pana dopravního kontrolora Vaněčka obsazena a provoz až do Hanušovic téhož dne zahájen. Most byl opravován až do prosince a trosky vykolejených vozů jsou podél trati ještě dodnes. Také celé skupiny vyhořelých autokolon a tanků leží dosud leckde na polích.
Všechny státní úřady a některé živnosti jsou již obsazeny Čechy, ale německé obyvatelstvo kromě bývalých vojáků je dosud všechno zde. Vůči Čechům chovají se slušně a od obsazení stanice nedošlo první republiky mezi členy menšinových jednot.

Opis pamětní knihy za rok 1945

Mezník v historii nejen našeho národa, ale všeho lidstva. Po sedmileté porobě a hrozném pronásledování národa vzešlo také nám slunce svobody. S nadšením vracíme se na místa, která jsme v roce 1938 se slzami v očích a se zaťatými pěstmi opouštěli. Hned po kapitulaci Německa jsou postupně obsazovány dráhy v pohraničí českými zaměstnanci, kterých je dík prozíravosti a odvaze nadřízených orgánů zacvičeno dostatek.
Trať z Jablonného n. Orl. do Dolní Lipky byla převzata hned, kdežto z Dolní Lipky dále do Hanušovic bylo třeba trať uvolňovat od vykolejených vlaků a opravit železniční svršek a mosty. Zvláště most přes řeku Moravu byl velmi poškozen, takže se to protáhlo až do 7. června 1945, kdy byla také stanice Krumperky obsazena naším personálem za vedení pana dopravního kontrolora Vaněčka od řed. St. drah v Hradci Králové.
Stanice, ktewrá byla celkem v dobrém stavu, byla předána osobně dosavadním správce stanice Otto Nitschem oficiálu ČSD Jar. Pospíšilovi z Mladé Boleslavi, kterého po čtrnácti dnech vystřídal provoz. oficiál Josef Navrátil z Karanic, který vedl stanici až do prvního září 1945, kdy byl pověřen správou stanice provoz. ofic. Jaroslav Málek od st. úř. Kostelec nad Orlicí. Jako přidělení jsou výpravčí vlaků Jaroslav Filip a dva výhybkáři - Josef Maleček a František Barnet.
Německé obyvatelstvo se chovalo celkem trpně, ale vycházelo našim lidem vstříc, zvlášť pokud se stravování týká, ba někteří zaměstnanci počítali s tím, že se bude opakovat rok 1918 a že budou naší republice dále sloužit. Jinak se za celý čas nic zvláštního nepřihodilo, sabotážní činy ze strany Němců se ve zdejším kraji nevyskytly.
Hned po zahájení dopravy jezdily na zdejší trati dva páry osobních vlaků denně, a to při nemožném dorozumění. Dne 14. června byly ale telefony již v pořádku a od 15. června jely denně již tři páry osobních vlaků a jeden pár vlaků nákladních. Mimo to byly zaváděny denně převozy Rudé Armády. Dnem 3. prosince byl zaveden nový jízdní řád, dle něhož jede denně deset vlaků osobních a dva vlaky nákladní. Doprava jak osobní, tak i nákladní je dosud slabá. Pila naloží měsíčně asi 15 vozů řeziva, sem dochází ponejvíce stěhovací svršky přistěhovalců ze Slovenska a jižní Moravy. Velký nedostatek vozů stále trvá.
Jinak nedoznala stanice za 7 roků okupace valné změny, vyjma obytného domu,
který byl postaven v roce 1941, a zabezpečovacího zařízení, které již nedodělali a hotovo není. Také třetí dopravní kolej začali prodlužovati, ale mimo výměny první a navážky již nic neudělali, a také tato práce není doposud hotova. Také přilehlé obce zůstaly válkou nedotčeny, jen četnická stanice v Malé Moravě byla ustupujícími Němci vypálena.
Zdejší parní pila pracuje nepřetržitě, a dnem 15. prosince 1945 přešla do státní správy. Pro nedostatek vozů hromadí se spousty řeziva a brusného dříví. Také mlékárna a tkalcovna ve Skleném jsou v provozu a vyrábí asi na 50 % předválečné výkonnosti.
České obecné školy byly zřízeny v Krumperkách a v Malé Moravě až v listopadu, nejbližší škola hlavní je v Hanušovicích a střední škola (reálné gymnázium) v Šumperku. Žáků na tuto školu zde posud není, také pro špatné spojení by dojíždět nemohli. Pro obecné školy byly zabrány budovy bývalých škol německých, a zatím jsou obě jednotřídní.
Počasí bylo poměrně mírné, sněhu málo - až do Vánoc žádný, nejnižší bod mrazu -13 st. Celsia.
Odsun Němců se dosud neprovádí, všechno je však k tomuto účelu již připraveno. Ve všech přilehlých obcích jsou národní komisaři, pouze v Malé Moravě byl koncem roku ustaven MNV. Většina obchodů a živností je již v českých rukou, zemědělské usedlosti se obsazují posud jen v Malé Moravě a ve Skleném.

Opis pamětní knihy za rok 1946

Rok 1946 je historicky významný dvěma událostmi: odsunem Němců a vyhlášením dvouletého budovatelského plánu.
S odsunem bylo u nás započato dne 24. dubna, kdy byly vypraveny první dva vozy s 52 účastníky. Bylo to veliké překvapení pro zdejší Němce, kteří již věřili, že k odsunu nedojde, ale také pro nás, když jsme již byli přesvědčeni, že náš sen o národním státě bude splněn. Odsuny byly prováděny do sběrného tábora v Šumperku dle rozkazu tamního ONV a trvaly až do 23. října, kdy odjeli poslední Němci, které již nikdo nevyprovázel. Celkem bylo z Krumperk (nádraží) vypraveno 2 818 osob ve 112 vagónech bez nejmenší rušivé scény a úplně v pořádku. Nápadné bylo, že Němci, když nabyli přesvědčení, že odsun proveden bude, sami žádali, aby byli zařazeni do nejbližšího transportu a nakonec šli dobrovolně i ti Němci, kteří měli přislíbeno čsl. státní občanství a odborníci, kteří tu mohli být ponecháni, což s ohledem na zemědělské práce a nedostatek pracovních sil mohlo způsobiti hospodářskou poruchu. Takový úbytek pracovních sil měl totiž vliv na sklizeň (zvláště okopanin), která byla z velké části časnými mrazy zničena. Pro malý příliv našich lidí byly obce Krumperky, Vojtíškov, Vlaské a Valteřice zabrány ministerstvem zemědělství a ustavena tam pastvinářská družstva, takže z přilehlých obcí jsou osídleny pouze Malá Morava a Sklené. Teprve budoucnost ukáže, jak se pastvinářství u nás osvědčí. Zatím je zde nedostatek odborníků a pracovních sil a pracovní morálka neutěšená.
Po odsunu Němců poklesla dodávka mléka do zdejší mlékárny na polovinu a tkalcovna ve Skleném přestala pracovat úplně. Teprve v prosinci zahájila práci v malém měřítku, když se zdejšímu národnímu správci podařilo sehnati asi 20 tkadlen. Parní pila ve Vlaském pracovala celý rok, ale také zápasí s nedostatkem pracovních sil, a koncem roku má pouze 32 dělníků. Z rok 1946 naložili 158 vagónů řeziva, z toho 16 do Belgie a Holandska.
Ve stanici neudály se za uplynulý rok žádné změny a mimo vykolejení 2 vozů při posunu žádné vážnější nehody. Doprava osob znatelně stoupá. Zásilek došlého zboží je málo, cca 50 měsíčně. Na odklízení válečných trosek se na trati Krumperky - Dolní Lipka dosud pracuje. Ve všech kolech národní soutěže, jak komerční, tak i dopravní, docílila stanice Krumperky čestného umístění.
Po stránce kulturní zahájila činnost MOR v Malé Moravě oslavou 28. října. Dále uspořádali Mikulášský večírek a sehráli divadlo. Staniční a traťoví zaměstnanci uspořádali taneční večírek, jehož čistý výnos věnovali ve prospěch Slezska a Hasalova fondu (1 700 Kčs). Na vybudování Lidic darovali dobrovolnou sbírkou sebraných 1 000 Kčs.
Počasí bylo po celý rok velmi příznivé, ale brzy na podzim uhodily mrazy, které nadělaly velké škody na polích, kde nebyla sklizena úroda. Jinak bylo počasí až do Vánoc bez sněhu.

Opis pamětní knihy za rok 1947

První rok dvouletky by mohl býti pojmenován rokem brigád. Již v prvních jarních měsících byly přidělovány brigády zemědělských pracovníků ročníku 1927 zdejšímu potravinářskému družstvu, a to hlavně z Brna a ze Zlína, vždy na dva měsíce. Protože neměli vedoucích a dozoru, neosvědčovali se a správcové potravinářských družstev je rádi nahrazovali najatými cizozemskými dělníky, hlavně Bulhary a Rumuny. Ale ani tito nevyhovují a vedoucí mají s nimi špatné zkušenosti.
Když bylo zřejmé, že následkem katastrofálního sucha nebude zvláště ve vnitrozemí dostatek píce, nastal příval brigádníků z řad zemědělců, hlavně z jižní Moravy od Hustopeče. Tito všichni pracovali jen za seno a slámu jak u pastvinářských družstev, tak i u místních zemědělců, kteří nestačili vlastními silami úrodu skliditi, a kolik odpracovali lze posouditi z toho, že při denní mzdě 200 kg slámy nebo 100 kg sena pouze ze stanice Krumperky vyvezli do konce měsíce října 364 vagónů sena a slámy. Dokazuje to ale zase nízký stav dobytka proti roku 1946 a další pokles dodávky mléka zdejší mlékárně, která neodesílá ani polovici mléčných výrobků jako v minulém roce. Zvláště dodávky pastvinářských družstev mají malý průměr - asi 1 litr na krávu.
Také dřevařský průmysl je následkem zamoření lesů kůrovcem plně zaměstnán, avšak pro nedostatek pracovních sil a hlavně povozníků leží na horách spousty hotového dříví, částečně již znehodnoceného dlouhým uložením. Celkem bylo za rok 1947 odvezeno 226 vagónů dříví, z toho 112 vagónů řeziva již hotového. Zdejší parní pila nepracovala od října až do konce roku pro rekonstrukci a teprve koncem roku zahajuje práce s novými stroji.
Přádelna umělého hedvábí ve Skleném pracovala celý rok normálně a vyrábí hlavně podšívky.
Normované místo výpravčího vlaků bylo v lednu t. r. přechodně zrušeno a výpravčí vlaků elév Jaroslav Filip byl dnem 18. ledna předán stanici Dolní Lipka. Stanice je nyní dopravně obsazena od 5:50 hod. do 19:10 hod. V noci staví vlakům na volno výhybkáři, kteří jsou tři a mají službu nepřetržitě při rozvrhu 12/12/12/24. V dubnu byl propuštěn ředitelstvím St. drah pomocný zaměstnanec Josef Maleček a na jeho místo byl přidělen dělník Karel Zahradník od T.S.S. v Kyšperku.
Ze staničních zaměstnanců byl na zemědělské brigádě 1 zaměstnanec dva měsíce, na uhelné brigádě také 1 zaměstnanec tři měsíce.
Dne 1. února 1947 bylo zrušeno místo strážníka v přidělené zastávce Vlaské a zastávka je až dosud neobsazená.
V srpnu bylo zrušeno stanoviště 68, když byly závory v km 77.9 i závory v km 78.4 seřízeny na uzavírání ze stanice. Oboje závory obsluhuje teď stanice.
V roce 1945 postavené a nezapojené zabezpečovací zařízení jakož i prodloužená třetí kolej byly sneseny a stanice ponechána v původním stavu.
Ve školství nenastaly během roku žádné změny. Měšťanskou školu v Hanušovicích navštěvuje 16 žáků, střední školu v Šumperku ani v Králíkách nikdo.
Místní osvětová rada v Malé Moravě jako jediná ze všech okolních vesnic vyvíjí stále větší činnost a zvláště v divadelnictví činí značné pokroky. V uplynulém roce byly sehrány za režie správce stanice J. Málka tři divadla a jako dobrý herec se uplatňuje výhybkář Boh. Ješina.
V lednu napadlo mnoho sněhu, který ležel až do konce března, doprava však nebyla zrušena. Přes léto až do pozdního podzimu bylo katastrofální sucho a v některých krajích od května do listopadu ani jednou nepršelo. Na několika místech vypukly požáry lesů, zvláště pod Králickým Sněžníkem byl oheň největší, protože chytlo i hotové dříví v metrech.
Zdejší kraj snad následkem vyšší polohy a okolních lesů nebyl suchem tolik postižen a úroda obilí i okopanin byla dosti dobrá, takže mohlo být i vnitrozemí krmivy vydatně pomoženo.