Opis Pamětní knihy Starého Města pod Sněžníkem
Vedení tzv. pamětních knih bylo pravděpodobně povinností přednostů. V opisech se dochovaly jednotlivé listy na mnoha železničních stanicích, mnohé byly pak nenávratně ztraceny po mnoha reformách na železnici. To ale neplatí o Starém Městě pod Sněžníkem, které dříve neslo název Staré Město na Moravě. Díky pečlivosti svých přednostů a pochopení pozdějších náčelníků stanic a pozdějších samostatných komerčních pracovníků dnes máme k dispozici ojedinělý doklad o práci celých železničářských generací a o nelehké službě na zdejších horských železnicích. Opis pamětní knihy, vedené od roku 1924 do roku 1950, nám poskytl hanušovický výpravčí a pamětník Petr Holínka. Pojďme společně do těch zažloutlých stránek nahlédnout…
Zeměpisný a polohopisný obraz přikázané oblasti
Traťový úsek přidělený stanici Staré Město pod Sněžníkem pro vedení pamětních knih probíhá od km 4-7 katastrem obce Habartice od km 7-9 katastrem obce Chrastice a od km 9-11,3 obce Staré Město pod Sněžníkem. Stanice leží na úpatí Králického Sněžníku na řece Groupě a má své jméno podle obce. Staré Město na Mor. začíná v km 11 a končí v km 11,3 a leží v katastru obce Staré Město na Mor, v soudním a městském berním okresu staroměstském, politickém okresu šumperském, olomoucké župy. Stanice leží 536 m nad mořem se sklonem k Hanušovicím. Největší sklon, a to 22 m na km je v km 5, nejméně v km 8. Rozdíl ve výšce mezi Starým Městem a Hanušovicemi činí 150 m. O zastávkách nelze podati bližších údajů, protože se zde jedná pouze o zastávky neobsazené, dřevěným kůlem označené.
Stanice byla vystavěna v roce 1905, kdy se stavěla dráha z Hanušovic (odbočky) do Starého Města na Mor. a obdržela ihned pravomoc staničního úřadu. Zároveň se stanicí byly označeny body v km 5, 9, 1, kde měl vlak zastavovati a byla těmto bodům dána jména nejbližších horských vesnic jako Chrastice v km 9, Vysoké Žibřidovice v km 5 a Valteřice v km 1.
Zároveň se stanicí byla vybudována malá výtopna, ve které se dalo umístit dvé strojů řady 97. Jinak podléhá technická služba (odbor pro udržování dráhy a topírna) Hanušovicím, kdež jest sídlo strojmistra a traťmistra.
Nynější stanici, ačkoliv byla vystavěna soukromou společností, převzalo při jejím vzniku v roce 1905 tehdejší ředitelství C.K. státních drah v Olomouci do státní správy a obsadilo ji jako prvním správcem stanice, staničním dozorcem p. Andrlem až do roku 1913, kdy byl tento přesazen do Šumperka. Jeho nástupce byl staniční dozorce Pius Jahn, rodem ze Stříbrnice u Starého Města na Mor., který spravoval stanici až do roku 1924, kdy byl povýšen do stavu úřednického a přeložen do Šumperka.
Z úsporných důvodů byla pak stanice za měsíční paušál staničním jednatelem, jímž byl první strojvůdce ve výslužbě p. Petr Volný z Přerova. Tento tam se nachází dodnes. Zastávky jsou neobsazeny.
V roce 1904 započala společnost několika staroměstských občanů, disponující mimo vlastní kapitál, ještě s vydatnou státní a zemní subvencí, se stavbou trati Hanušovice – Staré Město na Mor. Náklad na tuto stavbu včetně postavení strážního domku při odbočce, kde se oddělují do té doby na jedné koleji se nacházející úseky dráhy Hanušovice – Lichkov a Hanušovice – Staré Město na Mor. a staniční budovy s třemi kolejemi, skladištěm, rampou a výtopnou ve Starém Městě na Mor. činily korun zlatých 1 250 000 (a zbytek zhora) ku kterémuž obnosu přispěl stát rakousko-uherský zl. korun 650 000, země Morava Zl. 250 000 a zbytek zhora uvedená společnost staroměstská, která si zvolila co předsedu správní rady továrníka Ing. Heřmana Buhle ze Starého Města na Moravě.
Stavbu prováděla vídeňská firma, zastoupená Ing. Vichtlerem a architektem, dnešním přednostou ČSD vrch. rev. v Mikulovicích ve Sl. p. Rud. Schindlerem.
Dělnictvo bylo skoro vesměs vlastní z blízkého okolí.
Horská krajina činila dráze značné potíže, takže bylo nutno prokopati dlouhé skalní útesy a stavěti mosty železné konstrukce, z nicž jeden v km 4 jest skoro 25 m vysoký a 100 m dlouhý. Na některých místech blíže Starého Města na Mor. a při samotné stavbě stanice Staré Město na Mor. bylo zapotřebí vysušiti močálovitý terén a navézti hlínu a štěrk, by byla horní stavba dráhy zabezpečena. Neštěstí, až na úrazy menšího rázu, se při stavbě dráhy nepřihodilo.
Na podzim roku 1905 byla předána dráha a stanice veřejnému provozu.
V roce 1912 v měsíci září bylo nákladem oné staroměstské společnosti zavedeno do stanice, do skladiště a na nástupiště, za mírný poplatek elektrické osvětlení, které bylo rozšířeno v roce 1935 i na byt správce stanice, který pozůstává z jedné kuchyně a 2 pokojů s příslušenstvím. Od vystavění stanice až do dnes staniční budova neprodělala žádných změn.
Převrat 28. 10. 1918 se odbyl vlastně velmi hladce. Několik ztřeštěnců sice připojilo stanici a vzalo personál do slibu "Sudetenlandského" ředitelství v Krnově, druzí si postavili vojsko "Volkswehr", ale stačilo půl setniny 30tého střeleckého pluku z Vysokého Mýta, aby se bez jakéhokoliv incidentu rozpadla sláva jak krnovského truc ředitelství, tak vojenská moc Volkswehru, která se vlastně vybíjela jen na vlastních soukmenovcích a při příchodu "třicátníků" se rozutekla.
Personál byl vzat do slibu československého státu a pracovalo se jako dříve.
Jméno Staré Město na Mor. bylo přeměněno 1. 1. 1925 na název případnější Staré Město pod Sněžníkem.
Výpravní oprávnění má stanice v plném rozsahu. Rozsah staniční služby zůstal po celou dobu nezměněn. Vypravují se odtud 3 vlaky smíšené denně a dojíždí též 3 vlaky smíšené denně. Osobní frekvence jest vzhledem na okolí dost silná zvláště pro letní a zimní turistiku.
Dojíždí denně průměrně 3 vozy nákladní ložené a také tolik se průměrně denně expeduje.
Jelikož není pro horský obtížný terén výhodnější vlakové spojení, jsou mimo Staré Město ještě obce Velké Vrbno, Malé Vrbno, Stará Hora, Hajmerkov, Chrastice, Štěpánov, Hynčice, Stříbrnice, Rumburk, Kunčice a Špiklice na zdejší dráhu odkázáni.
Až do převratu byl personál stanice německý, což se dá lehce tím vysvětliti, že obce a bližší okolí jest ryze německé.
Podle obecního archivu byly na místě, na kterém Staré Město pod Sněžníkem leží, králem českým Přemyslem Otakarem II. zřízeny kolonie říšskoněmeckých havířů, kteří zde založili osadu Goldek a dolovali zde až do 18. století zlato, stříbro a měď. Odtud též jména Stříbrnice, Vrbno apod.
Teprve po převratu se český živel, následkem dosazení sem několika českých úředníků a zřízenců, poněkud vzmohl, ačkoliv dosud v obecním zastupitelství zastoupen není.
Zdejší horalé byli po zániku dolů odkázáni na lesní a polní práci, teprve až když se v okolí Starého Města počala dolovati tuha a zřízena textilní továrna Heřmana Buhle, hledal si lid i výživu, výdělek zde, takže se jeho situace poněkud zlepšila.
Stanice leží ve zdravé lesnaté krajině na úpatí mohutných hor, má dostatek zdravé vody a čistého vzduchu., takže se epidemické nemoci zde velmi zřídka kdy objeví.
Tuberkulosou jsou jen stiženi v řídkých případech tkalci, jinak není zde stáří 80-90 let žádnou vzácností.
Na kultuře zde ještě mnoho schází. Městský lid zařídil si zde sice "Turnverrein"" a "Gesangsverrein", také se ve městě dosti čte, jinak jest však okolní lid snad následkem těžké a lopotné práce v osvětové činnosti daleko za obyvatelstvem rovin.
Ve městě jest 5 třídní obecná škola a 4 třídní občanská německá a má 172 žáků a žákyň.
V roce 1924 byla zde zřízena též pomocí "Národní jednoty" pro severní a východní Moravu česká jednotřídka státní obecná, kterou navštěvuje 20 žáků a která jest pro nedostatek jiného místa též střediskem kulturní činnosti zdejšího českého lidu. První český učitel Al. Vylíčil z Velkého Týnce. Počet německých žáků následkem toho, že se na německé škole vyučuje výhradně německy, rok co rok klesá, takže bude již příštím rokem nutno některou třídu v německé škole redukovati.
V obci jsou zastoupeny při počtu obyvatelstva 2.500 všechny náboženské sekty křesťanské. Převážně jest vyznání římsko-katolické, židů není.
Obchod není vyvinut a jest nutno jej provozovati detailně některou zdejší firmou.
Krom uvedených tuhových dolů a textilní továrny staroměstského továrníka Heřmana Buhle jiný průmysl zde není. V roce 1849 postavil si staroměstský občan Gustav Buhl poblíže města malé přírodní bělidlo, niťárnu a barvírnu, takže dnes tato továrna zaměstnává asi 200 dělnic a dělníků.
Tuhové doly byly racionálně zpracovány až do roku 1870. kdy odbyt tuhy do Německa a Belgie rok co rok stoupl. Nyní doluje se na třech místech. V Malém Vrbně, Šteglově a Kronešově a jest zaměstnáno asi 120 horníků.
Ve Starém Městě pod Sněžníkem jest sídlo okresního soudu, berní úřad, finanční a důchodkové kontroly a státní pošty. Úřady byly zde namnoze pro blízkost hranic říšských dosazeny.
Památností není žádných, kromě starých dolů, štol a šachet pod jednotlivými starými domy.
Dne 5. listopadu 1906 chytla se z neznámé příčiny střecha jednoho poblíže dráhy stojícího domku. Následkem vichřice lehlo půl města popelem a zhynuly dvě osoby. Škoda byla ohromná.
Sněhové vánice jsou zde jako všude v horách každým rokem a uvíznutí vlaků není žádnou zvláštností. V srpnu 1921 byla povodeň, která strhla silniční mosty a poškodila trať, provoz přerušen nebyl.
Jazykový kurs se odbýval od roku 1921-1924 v Hanušovicích. Jazykovou zkoušku obstála polovice ke zkoušce povolaného personálu.
Mobilisace v roce 1921 měla hladký průběh. Jiných vážných událostí není.
Rok 1925
Rok 1925 ve vývoji zdejší stanice mnoho nového nepřinesl. Zastávky Chrastice, Vysoké Žibřidovice a Valteřice byly k vyúčtování předány d.ú. Hanušovice. Též ve stavu personálu nastala změna tím, že byl na zdejší trať definitivně přeložen vlakvůdce Němeček Karel ze Svinova-Vítkovic a strojvůdce Snášel Josef ze Zábřeha.
Frekvence dráhy ukazuje v roce 1925 silnější vzestup dráhy. Jest pozorovati silný odbyt tuhy, příze, zemědělských produktů, kdežto obchod dřevem úplně vázne. Dřevo, které se vyváží, přepravují zájemníci, chtíc ušetřiti poměrně drahé sazby zdejší místní dráhy, přímo povozy do Hanušovic. Přesto vše vykazuje dráha měsíčně o 200 položek více jak v letech minulých.
Více však než nádraží a město samé, prodělalo širší okolí různých změn.
Řeka Krupá, která byla kdysi postrachem vesnice a města, byla státem zahražena, koryto její regulováno, bylo nastavěno různých umělých betonových staveb, takže možno směle říci, že letošním rokem bylo nebezpečí povodně ve zdejším údolí plně zažehnáno.
Okoliční pohraniční lesy prodělaly znamenitou změnu. Dávno očekávané postátnění lesů se stalo skutkem. Veškeré, dříve Lichtenštejnovi patřící lesy, byly převzaty státem, čímž byly zajištěny hranice proti Kladsku, dříve dosti problematicky chráněné.
Lesní personál zůstal prozatím na svých místech, jest však k očekávání, že tento vesměs německý, tedy méně spolehlivý personál, bude vyměněn za český.
Dříve než se však lesy dostaly do majetku státu, musely prodělati těžkou zkoušku. Větrná smršť v říjnu 1925 povalila sta a tisíce stromů, mezi nimi i velikány 300leté. Bude třeba dvě léta usilovné práce, než budou spousty odstraněny.
Jiných živelných pohrom nebylo. Zato lehla ale na zdejší lid, již chudý, těžce neúroda. Déšť, který celé léto, až na malé přestávky, lil, nedal vzrůsti obilninám a bramborům, takto nejhlavnějším zdejším zemědělským produktům. Drahota následkem toho stoupla, takže bylo nutno kupovati brambory za 1 Kč až 1,20 Kč za kg.
Že tím náramně trpěl chudý lid a na fixní plat odkázaní zaměstnanci, jest na bíle dni. Již teď, koncem roku, nebylo lze dostati mouky a brambor a musí býti tyt potraviny dováženy.
I jinak je zde zejména o české zaměstnance špatně postaráno. Není bytů. Zle zde působí zrušení bytového zákona. Zaměstnanci sem přeložení musí dojížděti třeba až ze Zábřeha aneb jsou nuceni žíti na dvě strany.
V roce 1926 mají býti postaveny 2 úřednické domy. O nějaký kulturní vývoj zde není postaráno. Zdejší lid je nucen čerpati si zábavu a vzdělání z knih, o divadle neb přednáškách zde není ani zdání.
Rok 1926
Jednatelství staničního úřadu ve Starém Městě pod Sněžníkem bylo předáno od p. Petra Volného, vrchního oficiála v. v., který dal výpověď, na pana Otakara Kodýtka, inspektora v. v., dne 1. září 1926.
V roce 1926 bylo provedeno zde soukromníky několik nových domků a město samo na státní subvence postavilo dva obytné domy. Jenom jednomu českému soudnímu úředníku byl pronajmut byt, ostatní byly obsazeny pouze Němci.
Frekvence dráhy ukazuje v roce 1926 silnější vzestup jako v osobní dopravě zboží. Letos začal silnější obchod dřevem, poněvadž bylo několik tisíc metrů dřeva odkoupeno ze státních lesů a vyvezeno do Německa.
V roce 1926 byly na horním toku řeky Krupé u Stříbrnic dokončeny přehrady a tím zažehnány navždy povodně, které byly stálým postrachem zdejšího okolí.
Ve zdejším městě byly postaveny dvě německé spolkové budovy, a to Deutsches Haus a Katolisches Vereinhaus. První otevřen 19. září a druhý 26. září 1926. K oběma slavnostem sjelo se mnoho lidí.
Na české škole obecné od 1. září převzal správu této školy národní menšinový pracovník p. učitel Hýbl František, rodák ze Zábřeha na Moravě. Za jeho krátkého působení jest vidět velký pokrok ve škole, čehož důkazem byla školní výstavka při vánoční nadílce.
Při zdejší menšinové škole byl uspořádán uč. Frant. Hýblem kurs jazyka státního.
Rok 1927
Rok 1927 ve vývoji zdejší stanice mnoho nového nepřinesl. Ruch stavební ve zdejším městě nebyl vůbec žádný. Zdejší česká menšina trpí tím více. Není bytů. Někteří musí bydlet v nezdravých bytech a odnikud se nemůže dosáhnouti nápravy. Akce byla již několikráte podniknuta, ale marně. Zdejší obyvatelé německé národnosti jsou nepřístupní, kdyby i měli byt prázdný, nepronajmou ho, obzvláště Čechovi.
Frekvence osobní byla proti předešlému roku o 4 070 cestujícího větší, ačkoli počasí bylo velmi nepříznivé a Sněžník byl neustále v mlze. Frekvence v dopravě zboží byla o něco menší, protože se v tomto roce o něco méně průmyslového dříví vyváželo.
Dne 14. února 1927 zemřel bývalý president místní dráhy Hanušovice – Staré Město p. Sn, p. Ing. Heřman Buhl, továrník, který vymohl stavbu této dráhy, která byla dne 4. října 1905 slavnostně otevřena. Krajské německé noviny psaly o něm veškerou chválu za to, co podnikl pro zdejší kraj.
V tomto roce vystoupila česká menšina veřejně. Dne 5. února 1927 byl pořádán reprezentační ples. Byl velmi četně navštíven korporací z Prahy, z Olomouce, ze Šumperka, z Hanušovic a okolí.
Na podzim běžného roku šla česká menšina sama se svojí kandidátkou do zdejších voleb obecních a dostala 45 hlasů. Volební číslo bylo 51. Pravomocných českých voličů bylo pouze 29. Touto volbou dokázala, že se těší oblibě a při příští volbě, že zvítězí.
Rok 1928
V roce 1928 podařilo se české menšině ve Starém Městě p. Sněž. a turistickému spolku, odbočka v Šumperku, společně koupiti ve Starém Městě pod Sněžníkem rolnickou usedlost ve velikosti 27 měřic polností v ceně 175 000 Kč.
Obytné stavení bylo přestaveno v turistickou chatu. Mimo hostince a nocleháren, v zadnější části této budovy, byla přistavěna dětská zahrádka a byt pro pěstounku. Konečně česká menšina má svůj domov.
Ruch stavební ve zdejším městě a okolí byl velmi čilý. Zdejší továrna na přízi, nitě bílení a barvení byla velmi rozšířena.
V okolí ve Stříbrnici byl postaven majitelem Františkem Neutznerem turistický hotel a na vrchu pod Sněžníkem ve výšce 800 metrů byla postavena majitelem J. Jungmannem turistická chata, s níž turistický odbor v Šumperku uzavřel smlouvu pro české turisty. V jiných dědinách se přestavovalo nebo nově stavělo.
Frekvence osobní bylo proti předešlému roku o 930 cestujících větší. Počasí pro turisty, jakož i pro lyžaře bylo příznivé.
Frekvence v přepravě zboží byla dosti značná, k čemuž přispěl stavební ruch.
Německým spolkem Turnvereinen byla postavena velká plovárna ve slohu velkoměstském.
Vystavěním české turistické chaty bude míti zdejší Národní jednota své místnosti, kde se může kulturně vyvíjeti. Dodneška neměla svého domova, a když se mezi sebou chtěla pobaviti, stálo to namáhání, než pro tu chvilku místnost byla půjčena. Zdejší němečtí spoluobčané jsou sice na oko laskaví, ale v nitru svém proti české menšině nepřístupní, kde mohou, kladou překážky tak, aby to z finančních důvodů nebylo nápadné.
To bylo pozorovati, když byla usedlost koupena, jak se proti tomu postavili. Nemohli již ničeho podniknouti, poněvadž kup byl právoplatný. Zdejší obecní zastupitelstvo nepovolilo v české turistické chatě hostinec. Politická správa v Šumperku zákaz zrušila a hostinec povolila. Tím opět český živel oživne.
Dne 19. září t. r. strhl se nad zdejším okolím silný průtrž mračen, čímž doprava na místní dráze Hanušovice – Staré Město pod Sněžníkem byla dne 19. 9. v 18 hod. až do 20. 9. 12 hod. pro nesjízdnost trati zastavena.
V zimním období v roce 1928 bylo pořádáno několik lyžařských kurzů odbočkou v Šumperku. Doufá se, že příští léta příliv lyžařů bude větší, poněvadž je zde výtečný terén k lyžování a postavení turistické chaty, mají lyžaři možnost se řádně ubytovat.
Rok 1929
Postavením české turistické chaty v roce 1929 ve zdejším městě byla návštěva lyžařů v zimním období a letním období turistů velmi čilá a uspokojivá.
Dne 29. a 30. června 1929 byla česká turistická chata spolku odboč. tur. v Šumperku slavnostně otevřena, ku kteréž slavnosti sjeli se hosté z celé naší republiky a zahraniční hosté z Bulharska, Jugoslávie a Rakouska. Tohoto dne táhl od nádraží první velkolepý průvod s českými účastníky s českou hudbou z Bludova městem na stanoviště tur. chaty. Národní kroje zpestřily průvod. Slavnost byla otevřena řečmi poslanců, senátorů, redaktorů a jednotlivých činitelů tur. spolku, jakož i zahraničními hosty. Slavnost byla ukončena státní hymnou. Veselice se po slavnosti brzy rozproudila. Každý z návštěvníků odnášel si milou vzpomínku. K večeru se hosté rozjížděli, někteří jeli vlakem do svých domovů a někteří podnikli výlet na blízký Sněžník.
Ruch stavební ve zdejším kraji byl velmi slabý. V měsíci říjnu počali němečtí rolníci zdejšího kraje stavět mlékárnu u nádraží, která bude příštím rokem otevřena a do provozu dána.
Dne 15. prosince t. r. ve zdejší obecné škole byla pro žáky nadílka, ku slavnosti této přivezli hosté ochranitelky zdejší menšiny Olomouc, Chválkovice a Pavlovice dárky.
Jinak rok 1929 ve vývoji zdejší stanice mnoho nového nepřinesl.
Zdejší česká menšina skládá se ze 30 osob, a to ponejvíce státních zaměstnanců. Sama menšina nemůže ničeho podniknouti, poněvadž nemá k tomu finančních prostředků.
Rok 1930
Osobní frekvence v roce 1930 byla o 377 cestujících menší než předešlého roku. Deštivé počasí brzdilo příliv turistů.
Dne 15. února 1930 pořádala zdejší národní jednota ples, který se velmi vydařil. Při sčítání lidu dne 1. prosince 1930 bylo napočítáno 2 300 obyvatel, z toho 96 Čechů. Přírůstek zajisté úctyhodný.
Svátek samostatnosti dne 28. října 1930 byl všemi českými spolky a správou české menšinové školy slavnostně oslaven.
Stavební ruch ve zdejším městě byl velmi slabý, což zavinila obchodní a průmyslová stagnace, zdejší rolníci neměli odbytu na len. Ruský len jim dělal velkou konkurenci. Peněz nebylo.
V měsíci říjnu 1930 bylo zdejší okolí postiženo velkou smrští, která ve státních lesích nadělala mnoho škod. Celá parcela lesů musela býti vykácena.
V měsíci lednu a únoru 1930 byly zde pořádány lyžařské kursy RČST, českých učitelů a zřízenců st. finanční stráže. Krásný terén ve zdejším okolí poskytl všem pěkného půvabu.
o Vánocích v roce 1930 podle úřadní zprávy navštívilo zdejší město 511 lyžařů.
Rok 1931
V roce 1931 v měsíci lednu a v únoru byly zde lyžařské kursy jak civilní, tak i vojenské. Účast byla vždy velkolepá. Dne 15. února 1931 pořádala Jesenická župa svazu lyžařů ČSR pod protektorátem div. generála Čeňka Weise, velitele 7. pěší divize, p. brig. generála I. Kroutila, velitele 8. divise p. A. Formánka, člena předsedy ČOS a p. Ing. Srkala, předsedy KČST župy jesenické, první veřejné lyžařské závody, které velkolepě skončily. Na těchto závodech bylo zúčastněno vojsko a mnoho cizinců. Naše turistická chata přitahuje nám mnoho našich i cizích hostí a turistů, ačkoliv počasí nebylo právě příznivé.
Na konci tohoto roku byly zde volby obecní. Česká menšina šla poprvé se svojí kandidátkou do voleb, kde zvítězila a dostala jednoho člena do městské rady a dva členy do výboru. Tímto jest důkaz, jak Národní jednota neúnavně pracovala.
O vánočních svátcích, ačkoliv počasí nebylo dosti příznivé, navštívilo zdejší město na 1 000 lyžařů.
Rok 1932
Dnem 24. února bylo jednatelství u staničního úřadu zrušeno a stanice obsazena staničním personálem. Správcem stanice byl jmenován vrchní oficiál Rudolf Polzer a přiděleni pomocní zaměstnanci Ptáček František, Macháček Eduard a Pažourek Josef.
V březnu chytilo se z neznámé příčiny skladiště umělého hedvábí firmy G. A. Buhl. Ačkoliv hasičská pohotovost byla ihned na místě, přece způsobil požár ohromné škody.
Na přejezdu trati u Žibřidovic bylo dne 22. 10. u vl. 5742 zachyceno osobní auto, řízené Alfonsem Schwarzem, zvěrolékařem z Hanušovic a jen duchapřítomností strojvůdce bylo, že vlak zastavil a nedošlo kromě poškození auta k žádnému úrazu.
Na podzim byla postavena turistická chata"Schlesierhaus" ma Titzovém kopci nad Velkým Vrbnem u Starého Města pod Sněžníkem.
Rok 1933
V lednu byl uspořádán vojenský lyžařský kurs, kterého se zúčastnilo 40 vojínů z různých vojenských posádek. Kurs měl hladký průběh. V dubnu bylo panu Vl. Mašínovi, nájemci turistické chaty ve Starém Městě pod Sněžníkem, povoleno v bývalé čekárně II. tř. otevřít nádražní bufet.
Společnost místní dráhy Staré Město p. Sn. – Hanušovice darovala veškeré akcie této dráhy státu. Z těchto důvodů vzdalo se bývalé členstvo správní rady a předalo tuto ministerstvu železnic.
Rok 1934
Zavedením nového jízdního řádu dne 15. května 1934 byla trať Hanušovice – Staré Město p. Sn. motorisována. Přidělený motorový vůz má č. 122009.
Dne 28. září byla slavnostně otevřena česká menšinová škola ve Starém Městě p. Sn. Školu postavila Národní jednota.
V prosinci 1934 byl nádražní bufet v bývalé čekárně II. tř. zrušen.
Rok 1935
Rok 1935 byl na zvláštní události velmi skrovný. Následkem hospodářské tísně vázl jak stavební ruch, tak i obchodní podnikání. Turistický ruch byl taktéž slabý.
Přeprava zboží zůstala však na stejné výši jako předešlého roku.
Stanice Staré Město pod Sněžníkem z doby okupace Němci a rok 1945
Za okupace Němců český živel byl ve Starém Městě pod Sněžníkem úplně vymýcen.
Stanice za jejich nadvlády doznala trochu změny a sice:
Byt přednosty rozšířen na severní straně o jednu světnici, spižírnu a záchod, v podkroví pak zřízena větší a jedna menší světnice.
Kolej jedna a dvě byly prodlouženy asi o 50 m. Na koleji prvé, na samém konci, zřídila firma Buhl a syn čerpací stanici na čerpání chlóru z cisteren do závodu. Jiných podstatnějších změn nebylo.
Obsazení města Rudou armádou bylo provedeno 9. května 1945 v 7 hodin ráno. Bojů v okolí ani v městě samém nebylo, takže město zůstalo úplně neporušeno. Dne 8. května 1945 byly Němci vyhozeny do povětří oba mosty na trati, a to most přes řeku Moravu v km 2,008 a most přes řeku Kruou v km 4,2/3. Tím se stala trať Hanušovice – Staré Město p. Sn. až do opravení mostů nesjízdnou. Na trati mezi oběma mosty zůstalo asi 20 vozů, ve stanici Staré Město asi 30 vozů uzavřeno. Ve stanici Staré Město byl nejmodernější vlak říšských drah – celkem asi 12 vozů, asi 5 cisteren, 5 strojů – kromě jiných vozů. Obsah cisteren, jakož i zařízení pracovního vlaku, bylo po obsazení v prvních dnech hodně rozkradeno a zničeno, poněvadž ochrana tohoto majetku nebyla nijak zajištěna. Až když byla postavena československá stráž vojenská a stanice částečně obsazena alespoň jedním zaměstnancem, přestalo rozkrádání tohoto majetku. Bylo však již pozdě.
Ředitelstvím ustanovený přednosta stanice ujal se svého úřadu dne 27. 8. 1945. Byl to prov. oficiál Bedřich Krupička.
Obyvatelstvo města následkem přerušení provozu bylo odkázáno na jízdy povozy nebo pěšky konati cestu 12 km do Hanušovic. Bylo proto v zájmu jak dráhy samé, tak i přistěhovalců, aby provoz byl co nejdříve zahájen. Stalo se tak dne 11. 9. 1945.
K přivítání prvého vlaku byla stanice slavnostně vyzdobena. Přišly školní děti s učiteli a místní obyvatelstvo. Po příjezdu vlaku promluvil krátkou řeč komisař města pan Durďák, který ve svém projevu zdůraznil důležitost zahájení provozu a tím i zapojení zdejšího odlehlého kraje s ostatní částí republiky.
Po zahájení provozu jezdily na trati Hanušovice – Staré Město p. Sn. páry vlaků, vesměs motorisovaných, z nichž však brzy po zahájení – pro nedostatek pohonných látek – byly tři páry zrušeny. Tímto omezením octl se opět zdejší kraj bez výhodnějšího spojení s ostatními částmi republiky, poněvadž zůstaly jen 4 páry vlaků denně, a to 2 páry ráno a 2 páry večer. Všechny intervence, jak přednosty, tak i všech úřadů ve městě, zůstaly zatím nepovšimnuty. Koncem roku 1945 přistěhovalo se již přes 400 českých rodin do města a okolí.
Kulturní život se začal slibně rozvíjet. Ochotnický kroužek začal s pořádáním divadelních představení a tanečních zábav, pořádána kinematografická představení, přikročeno k založení tělocvičné jednoty Sokol. Školy otevřeny jako obecná, tak i měšťanská a obě měly do konce roku 80 žáků.
Správa města byla spravována komisařem. Po příchodu přednosty stanice spolu s jinými přistěhovalými občany, usilováno o přeměnu komisařství ve správní komisi. Po delším jednání jmenovaná správní komise v Šumperku, též správní komise i pro Staré Město pod Sněžníkem. Přednosta stanice M. Mezihorák byl jmenován též jejím členem. Tím se dostalo veřejné kontroly nad správou města, která bude pracovati ve prospěch města a všech nově přistěhovalých českých rodin.
Podej a příchod zboží po zahájení dopravy byl minimální. Příčinou byly poválečné poměry. Během dalších měsíců počal však jak příjem zboží, tak i výdej stoupati. Při podeji zboží, zejména k odvezení dřeva, byl velkou překážkou nedostatek vozů. Až i tento nedostatek bude odstraněn, možno počítati do budoucna s velkou přepravou všeho zboží.
1946
V roce 1946 ve stanici Staré Město p/Sněž. neudály se vzhledem k železniční službě žádné zvláštní události. Doprava osob i přeprava zboží byla plynulá a vyhovovala městu i okolí, nebylo žádných stížností ani nedostatků, ježto ředitelství drah v Olomouci zajistilo plynulý chod veřejné dopravy, nezbytný pro hospodářskou prosperitu celku. Významná událost tohoto roku byla odsun německého obyvatelstva, bývalých to občanů republiky, kteří věrolomně se postavili po bok nepříteli a pomáhali tomuto při násilném obsazení a okupaci. Důsledek jako trest byl jejich odsun. Odsun sám byl proveden po částech bez jakýchkoliv rušivých zásahů, prostě vzorně zásluhou železniční správy a jejich zaměstnanců. Odsunuti byli všichni Němci až asi na sto osob, jejichž odsun byl prozatím nežádoucí.
V zimním období byly železnice podrobeny tvrdé zkoušce při výkonu služby tím, že nastaly tuhé mrazy až 30 stupňů pod nulou – sněhové vánice a bouře. Následkem této kruté zimy byla zejména na zdejších horských tratích do značné míry ztížena doprava, takže ředitelství stát. drah v Olomouci bylo nuceno dopravu z části omeziti a s nejkrajnějším vypětím sil byla doprava udržována s větším či menším zpožděním. Místní trať Hanušovice – Staré Město p/Sněž. byla udržena doprava, ač svízelně, přece bez omezení počtu vlaků, až do přechodu na rok 1947 – ve kterémžto roce budou železničáři tradičně pokračovati ve službách pro veřejnost i splnění dvouletky za účelem zlepšení hospodářské úrovně celku.
1947
V roce 1947 nedošlo k žádným paměti hodnotným událostem. V okolí města urodilo se velké množství lesních plodin borůvek a malin, na něž dojíždělo sem celé množství obyvatelstva ze Šumperka ba i z Olomouce.
1948
V roce 1948 se ve zdejší stanici neudály v dopravě žádné zvláštní události. Turistický a rekreační ruch byl velmi čilý. Dne 24. III. t. r. by správce st. Bedřich Krupička dán na dovolenou s čekatelným v důsledku únorové akce a dnem 1. X. 1948 pensionován. Na jeho místo nastoupil vrch. asist. Höfer Leopold ze stanice Horní Benešov, který byl na vlastní žádost zproštěn této funkce a přeložen do Hodonína. Na zastoupení byl určen vrch. asist. Miarka František ze stanice Bruntál, který dnem 18 XI. 48 dekretem 10483/4-48 ustanoven v soutěži správcem stanice Staré Město p./Sněž.
1949
V roce 1949 neudály se v dopravě v trati Hanušovice - Staré Město pod Sn. žádné zvláštní události.
Rekreační ruch se zásluhou ROH značně zvýšil. Mimo to tábořil v letním táborovém středisku ve Stříbrnicích znojemský Junák a přislíbil, že i v roce 1950 k nám opět zavítá.
Za účelem socialisace vesnice byl v místě ustanoven přípravný výbor JZD avšak nebyl ONV uznán. Zdejší rolníci i nadále usilovně pracují k uskutečnění založení JZD a tím přiblížit se k lepšímu zítřku.
1950
Dopravních nehod vyjma ostřejšího najetí na prázdnou osobní soupravu nebylo. Zimní sněhové vánice sice stěžovaly dopravu, avšak tyto nesnáze byly s vypětím sil staničních zaměstnanců za pomoci TSS a sněhového pluhu zdolány, takže nevznikly větší nepravidelnosti v dopravě.
V březnu se uskutečnil dávný sen zdejších rolníků za usilovné podpory zdejší organisace KSČ založiti JZD, jehož členem je též vedoucí stanice, který se zavázal, že se přičiní o zřízení drůbežárny.
Mimo znojemský Junák, který opět tábořil, bylo v okolí několik brigád, organisovaných Pražským sdružením žen za účelem sběru lesních plodin a tak se zachránilo mnoho lesního bohatství ve prospěch národa.
Špičková osobní frekvence byla zdolána bez plánované výpomoci v měsících červenci a srpnu.
V Nové Senince byla zřízena škola v přírodě, kde se vystřídalo několik běhů, které byly dopravovány z různých měst Moravy v přímých vozech bez závad.
Dne 23. 11. otevřelo zdejší JZD selskou jizbu. Na tuto slavnost zavítal k nám malý rozhlasový orchestr z Brna.
Zdejší JZD umístil se v soutěži jako první a získal putovní standartu.