S čím se jezdilo na štítecké lokálce

Lokomotivy na trať Dolní Lipka - Štíty nasazovala kyšperská (letohradská) výtopna. Bližší informace o lokomotivách používaných v úplných počátcích provozu na této místní dráze se bohužel nedochovaly. Zde by byla pouze možnost vycházet z obsazení kyšperské výtopny v té době.V roce 1900 započala výroba parních lokomotiv na českém území, a sice První českomoravská továrna na stroje v Libni. Její první výrobek, lokomotiva 97.182 (řada 310.0), byla 28. 4 1900 dodána právě místní dráze Dolní Lipka - Štíty. Po roce 1918 však tato lokomotiva u nás nezůstala a dojezdila kdesi v Rakousku, takže se nezachovala a nemohla být zařazena mezi 133 strojů, které později ČSD označily řadou 310.0. V provozu se tyto lokomotivy osvědčovaly výborně. I jejich denní výkony byly podle dnešních měřítek vysoké. Jednou z posledních tratích, kde se udržely v traťovém provozu až do roku 1945, byla trať Choceň - Litomyšl. Po vyřazení těchto lokomotiv z traťového provozu je ČSD nelikvidovaly a používaly je k posunu nebo je rozprodávaly na vlečky. Poslední lokomotiva této řady, 310.097, dosloužila v lokomotivním depu Bratislava hl. st. a byla vyřazena v roce 1968.
Tyto stroje si získaly mezi lokomotivním personálem velkou oblibu. Svědčí o tom mnohé lokomotivní pomníky s řadou 310.0 v různých nádražích naší republiky. Lokomotiva 310.093 je dosud provozním exponátem Národního technického muzea v Praze. Tyto populární "třistadesítky" tedy zajišťovaly dopravu v počátcích provozu.
Další řadou používanou na této trati byla řada 422.0, původního značení 178. I tyto lokomotivy byly určeny pro místní dráhy. Oproti řadě 310.0 měly však poněkud vyšší parametry co do výkonu kotle, tažné síly apod. Vynikající rakouský konstruktér parních lokomotiv Karl Golsdorf zde použil svůj rozvod páry, a sice nahradil v dosud nejnovějším Heusingerově rozvodu zakřivenou kulisu zalomenou pákou, jejíž výroba byla daleko levnější a jednodušší. Poslední lokomotiva řady 422.0 byla u ČSD vyřazena v roce 1970. Lokomotiva 422.025 (Arcivévoda Karel) byla v roce 1977 opravena do provozuschopného stavu a nyní je exponátem NTM Praha.
Další rozšířenou řadou zde používanou byla ř. 354.0, původně 129. Konstruktérem těchto lokomotiv byl opět Golsdorf. Lokomotivy byly stavěny poro dopravu rychlých vlaků na kratší vzdálenost. Původně měly uspořádání pojezdu 1`C; když se však při zkouškách v příměstské dopravě na Rakouské jižní dráze ukázalo, že mají nedostatečné zásoby vody a uhlí, Golsdorf upravil pojezd na 1`C 1` (řada 229). Následnou úpravou vodojemů a uhláku tak zvýšil jejich objemy na požadovanou velikost. A v této úpravě byly kyšperskou výtopnou nasazovány až do příchodu lokomotiv řady 354.1. U ČSD provoz této řady zakončila lokomotiva 354.096, a to v roce 1967 na dráze Choceň - Litomyšl. 3. ledna 1969 opustila naše dráhy ze všech poslední lokomotiva 354.0130, když z Břeclavi odjela do Vídně do železničního muzea výměnou za lokomotivu 56.3255 (shodná s řadou 434.0), která je majetkem NTM v Praze. Výjimečně zde bylo možné spatřit jedinou a velmi zdařilou rekonstrukci této řady, a sice lokomotivu 354.201. Byla to původně lokomotiva 354.081, rekonstruovaná v roce 1944 v dílnách v České Třebové ze sdružené na dvojčitou a na přehřátou páru. Svým indikovaným výkonem asi 1 050 koní se přiblížila řadě 354.1, takže se s nimi mohla zařazovat do turnusových oběhů. V roce 1964 byla vyřazena.
Za druhé světové války zde byly nasazeny mimo obvyklých lokomotiv též maďarské lokomotivy ř. 320.2, 344.1 a německé 365.4.
Výjimečně zde vypomáhaly v zimních podmínkách lokomotivy řady 524.1, které byly nasazovány s pluhem. Při přechodu na motorovou trakci (T 444.0), s kterou byly velké počáteční potíže, zde byla nasazována i řada 464.0.
Parní provoz na trati Dolní Lipka - Štíty zakončily lokomotivy řady 354.1. Tato místní dráha byla poslední železnicí, kde byly tyto lokomotivy nasazeny. Namátkou by bylo možné jmenovat lokomotivy: 354.195, 1160, 1178, 1186. Svojí přítomností vtiskli krajině okolo trati osobitý ráz a pro mnohého z pamětníků bude i nyní, po zrušení parního provozu, charakteristická silueta této pěkné lokomotivy patřit zrovna tak, jako silueta hradu či zámku. Není to však pomník temného středověku, nýbrž pomník lidského umu a důvtipu, pomník doby, kdy člověk poprvé spojil vodu a oheň tak, aby tyto živly nepůsobily zkázu, ale aby sloužily ku prospěchu a blaho lidstava.
Poslední provozuschopnou lokomotivou této řady zůstává na našich drahách lokomotiva 354.1217, která je majetkem Národního technického muzea. V poslední době je velmi často využívána při historických jízdách a jiných železničních slavnostech (pozn. - tato stať je z roku 1985). Naposledy jsme měli možnost se s ní setkat v říjnu 1984, kdy v trati Ústí nad Orlicí - Letohrad - Dolní Lipka probíhaly oslavy 110. výročí zahájení provozu. Odchodem parních lokomotiv ztrácá železnice nenávratně svou romantičnost, jednu ze svých vlastností, pro kterou byla vždy obdivována malými i velkými...
I na této "lokálce" se však železnice snažila provádět dopravu modernějšími dopravními prostředky. Svědčí o tom nasazení motorových vozů v roce 1932. Původně to byly tzv. "věžáky", bližší označení není bohužel známé - snad řada M 120.4. Za druhé světové války se na osobní dopravě podílely motorové vozy řady M 130.2. Byly to osvědčené vozy ČSD pro místní dráhy, které neměly ve své době a v druhu svého použití vůbec konkurence. V roce 1938 jich bylo 15 předáno říšským drahám a tam označeno řadou VT 136. Po roce 1945 spolu s řadou M 120.4 opět zahajovaly motorovou dopravu u nás. Poslední motorové vozy M 130.2 byly vyřazeny v roce 1958.
Poválečnou osobní dopravu bezesporu ovlivnily výborné motorové vozy řady M 131.1 dodávané pro ČSD ve spolupráci s Tatrou Kopřivnice a Studénka v letech 1948-1956.
Bez těchto motorových vozů nebylo ještě nedávno možné představit si dopravu na mnohé vedlejší trati u nás. Bylo jich vyrobeno 549 a brzy nahradily množství motorových vozů předválečných řad. V provozu byly nenáročné a spolehlivé a vydržely sloužit naší osobní dopravě vlastně 30 let - až do doby příchodu motorových vozů řady M 152.0, když ani předtím je nedokázaly vytlačit mnohem modernější motorové vozy řady M 240.0.
Při snaze nahradit parní trakci v nákladní dopravě byla na trať Dolní Lipka - Štíty nasazena motorová lokomotiva řady T 444.0, se kterou však byly v provozu značné potíže. Proto stále ještě docházelo k jejímu nahrazování dožívajícími parními lokomotivami; ve zvlášť nepříznivých případechmusela na této trati zastat nákladní dopravu i řada T 212.0. K částečné konsolidaci provozních problémů došlo až dodávkami motorových lokomotiv řady T 466.0, které zde slouží doposud. V zimních podmínkách, při práci s pluhem, lze na této trati spatřit i lokomotivy řady T 466.2.
Železnice Dolní Lipka - Štíty v roce 1985 dovršila 85 let svého trvání. Nemá tak bohatou historii jako některé jiné mnohem větší tratě - vždyť je to i přes objemy nakládaného a vykládaného zboží v jejích stanicích stále jen "místní dráha". Přesto je však třeba si i tato výročí těchto méně významných tratí připomínat. Jsou neoddělitelnou součástí naší železniční sítě a podílejí se na přepravovaném množství osob i zboží jistě nezanedbatelnou měrou. Ve své době ovlivnily i vývoj té krajiny, kde byly postaveny.
Nám dříve narozeným se při slovech "místní dráha" nebo "lokálka" vybaví půvabná jednokolejka uprostřed lesů, rybníků a polí, jakoby stvořená pro cesty trampů, rekreantů a turistů, na které jezdí vláčky tažené parními lokomotivami, v jejichž přítomnosti - byť jen v duchu - se vracíme do let svého dětství. Dnešní skutečnost je však úplně jiná. Na lokálkách, tak jako na hlavních tratích, nedýmají lokomotivy, na nádražích panuje čilý ruch jako na nádvořích velkých továren a lidé dráhu nepoužívají jen k cestám za odpočinkem, ale i k cestám za svojí každodenní prací. Tyto místní dráhy - mnohde řízené podle předpisu pro zjednodušenou dopravu - se od ostatních tratí navenek liší snad už jen charakteristickými lichoběžníkovými tabulkami, postavenými místo klasických návěstidel před každou dopravnou. A právě toto je případ trati Dolní Lipka - Štíty, bez které bychom si mohli tuto oblast naší vlasti jen stěží představit. Proto naší jubilující trati do dalších let popřejme především mír a provoz bez nehod.

Ing. Jiří Vorel, Josef Vencl
Z publikace "85 let místní dráhy Dolní Lipka - Štíty"