Vaše vzpomínky - Arnošt Juránek

Tuto vzpomínku otiskl pod názvem "Bílá tma" ve svém březnovém čísle v roce 2000 zpravodaj města Králíky Králicko:
Již několik dní sněží. Sněhové pluhy a traktory jen s krajním vypětím a s nasazením všech sil zvládají udržovat alespoň hlavní silnice. Jízdní řády se mění v pouhé orientační pomůcky. Sílící vichřice však změní páteční dopoledne 21. ledna v bílé peklo. Kraj za okny se halí do bílé "tmy". Na jak dlouho? Byla to snad půlhodinka?
Vítr se utišil, ale zanechává za sebou nové závěje, další sněhovou spoušť. Lidé s pomocí techniky se vrhají do nového boje s přírodním živlem. Únava z nevyspání se projevuje povolenými nervy. Kdy už tomu bude konec?
Situaci na kolejích už nezvládá jediná sněhová fréza. Také lidé s lopatami už sahají na dno svých sil. Motorové vlaky jezdí bez přívěsných vozů, výhybky jsou zaváty hluboko pod sněhem. V hodině dvanácté je z Letohradu povolán sněhový pluh. Ten už si dokáže s udusanými závějemi poradit a odhrnout sníh do bezpečné vzdálenosti od kolejí.
Toho dne vyjíždí z Dolní Lipky, aby prohrnul trať pro rychlík do Jeseníku. Četa na sněhovém pluhu má oči napjaté za čelním sklem. Vysílačkou předává strojvedoucímu lokomotivy, ztracené ve zvířeném sněhu, pokyny, jak upravovat rychlost.
Sněhová souprava právě vyjíždí z tunelu ve Vlaském, když se ve strojvůdcově vysílačce ozve naléhavé: "Stůj!!! Proboha, stůj!!! Stromy!"
Stroj zastavuje v poslední chvíli. Trať před pluhem připomíná spíš lesní zátiší než místo, kudy vedou koleje. Je zavalena kmenem smrku, jenž padl pod náporem větru. Muži z pluhu slézají po schůdcích, aby motorovou pilou uvolnili cestu.
Jak málo chybělo, aby tudy jel nejprve rychlík. Jak málo chybělo, aby rychlík po nárazu do překážky na trati vykolejil a zřítil se dolů z náspu? Jak málo chybělo, aby se naplnili titulní stránky novin další tragédií...
Náhoda? Lidské hrdinství?
Ne. Jen obrázek, který se s železnou pravidelností opakuje každou zimu.
A tak vzkažme všem těm na kolejích i na silnicích, co razí sněhem znovu a znovu cesty k našim domovům – CHLAPI, DÍK!
Arnošt Juránek, Dolní Lipka
Citovat