Lokomotiva řady T 679.1
Lokomotiva řady T 679.1 (781) - Sergej
Rok výroby: 1966-1979
Trakce: nezávisla s elektrickým stejnosměrným přenosem
Typ vozidla: skříňová šestinápravová nákladní lokomotiva
Výkon 1 470 kW; maximální rychlost 100 km/h; výrobce Lokomotivka Voroši-lovgrad Ukrajina; zásoba paliva 3 900 l; maximální tažná síla 260 kN; objem spalovacího motoru 150,6 l; vyrobeno 599 ks; délka přes nárazníky 17,55 m; rozvor podvozku 2,1 m; vzdálenost otočných čepů 8,6 m; minimální polměr oblouku 125 m; uspořádání pojezdu Co`Co`; služební hmotnost 116 t; průměr dvojkolí 1 050 mm; typ spalovacího motoru 14 D 40.
Lokomotivy, které dokázaly z Hanušovic do Červeného Potoka 700tunovou soupravu a z druhé strany bez postrku i 1 000 tun, jezdily na trati z Letohradu do Hanušovic od konce sedmdesátých do devadesátých let minulého století. Pád režimu znamenal i konec těchto lokomotiv na našich tratích. Dnes už se s nimi setkáváme jen na zvláštních jízdách, určených pro železniční fotografy.
ČSD sice v šedesátých letech disponovaly širokým spektrem motorových lokomotiv v různých výkonových kategoriích a nebyl problém tyto lokomotivy dále vyrábět, ale v zájmu dovozu lokomotiv i z ostatních spřátelených států objednalo ministerstvo dopravy na základě doporučení Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) a Státní plánovací komise (SPK) z Vorošilovgradského lokomotivního závodu v Ukrajinské SSR lokomotivy nové řady T 679.1 (781) a jejich širokorozchodné provedení T 679.5 (781.8) pro trať Maťovce-Haniska pri Košiciach. Dodání první padesátikusové série, ve které byly stejným dílem zastoupeny normálněrozchodné i širokorozchodné lokomotivy, proběhlo v roce 1966. Dodávky pokračovaly až do roku 1979, kdy se počet dodaných strojů ustálil na čísle 599 (včetně širokorozchodných strojů).
Lokomotivy řady 781 byly navrženy pro těžkotonážní nákladní dopravu - jejich zlatým věkem byl
přelom sedmdesátých a osmdesátých let, kdy vrcholila přeprava uhlí a lokomotivy ve vozbě těžkých uhelných vlaků nacházely odpovídající využití. S klesajícími výkony a postupující elektrifikací začaly být tyto nejpočetnější motorové lokomotivy ČSD zbytečné. Jejich značná hmotnost a třínápravové podvozky navíc vykazovaly nemalé deformační účinky na traťový svršek a také energetická náročnost lokomotiv byla neúnosná. Lokomotivy proto byly rychle rušeny, dnes již není ve stavu ČD žádný stroj. Část lokomotiv byla prodána Maďarským železnicím (MÁV).
Lokomotiva je koncipována jako skříňová se dvěma čelními stanovišti pro strojní personál a centrální strojovnou. Na ztvárnění lokomotivy zaujme vysoké usazení skříně, bohaté prosklení strojovny, mohutné pluhy, čelní silný podokenní ozdobný pás z nerezového materiálu, temně rudý lak a v neposlední řadě pro sovětské stroje typický "stalinský" design. Vedle odlišného provedení skříně jsou tyto sovětské lokomotivy oproti českým odlišné i v dalších konstrukčních prvcích. Rám skříně je prostřednictvím kluznic uložen na dvou třínápravových trakčních podvozcích. Vedení dvojkolí je rozvodové, vypružení zajišťují listové pružnice. Přenos podélných i příčných sil zajišťují otočné čepy, pevně zabudované v lokomotivním rámu. V každém podvozku jsou uloženy tři tlapové trakční motory. Lokomotiva je osazena dvoudobým pomaluběžným naftovým dvanáctiválcem s válci do V. Jedná se o přeplňovaný agregát s přímým vstřikem paliva, vodním chlazením a rozvodem ventilů OHV. Motor se vyznačuje velkou hlučností (od lokomotivy T 679.1113 byla hlučnost poněkud potlačena tlumičem) a spotřebou 340 kg nafty na 100 km při jmenovitém výkonu. Klikový hřídel agregátu je prostřednictvím lamelové spojky spřažen s trakčním generátorem, napájejícím šest trakčních motorů. 
Spouštění Dieselova motoru zajišťuje taktéž trakční generátor. Lokomotiva disponuje ruční brzdou, samočinnou tlakovou brzdou a přímočinnou brzdou. Ruční brzda působí na dvě dvojkolí přilehlého podvozku. Samočinná tlaková brzda je řízena dvěma brzdiči ŠKODA N/O (později DAKO BS2), přímočinnou brzdu řídí dva kohouty (později brzdiče DAKO BP). Zdrojem tlakového vzduchu je mechanicky poháněný kompresor K 2 Lok-1. Lokomotiva má šest hlavních vzduchojemů (p = 9 bar) o celkovém objemu 1 332 l a dva pomocné vzduchojemy o kapacitě celkem 240 l. Dva brzdové rozváděče jsou typu DAKO L, později DAKO LTR. Lokomotiva má osm brzdových válců (pmax = 4 bar) o průměru 8". Všech šest dvojkolí je brzděno oboustranně špalíkovou brzdou. Zásoba písku činí 600 kg.
Stejnosměrný trakční generátor GP 312 napájí šest stejnosměrných čtyřpólových trakčních motorů. Výkon naftového motoru je regulován sdruženým regulátorem v 15 stupních (2 šuntovací stupně). K řazení jízdních stupňů je určen půlkruhový řídicí kontrolér. Lokomotiva je vybavena skluzovou ochranou, kterou zajišťují skluzová relé. Jako zdroj elektrické energie pro palubní síť slouží olověná baterie 32 TN-450 o kapacitě 450 Ah, jejíž jmenovité napětí činí 64 V. Lokomotiva umožňuje řízení více spřažených lokomotiv z jednoho stanoviště. Vlakový zabezpečovač je typu LS IV.