Opis pamětní knihy železniční stanice HANUŠOVICE

Vedení tzv. pamětních knih bylo pravděpodobně povinností přednostů. V opisech se dochovaly jednotlivé listy na mnoha železničních stanicích, mnohé byly pak nenávratně ztraceny po mnoha reformách na železnici. To ale neplatí o Hanušovicích. Díky pečlivosti svých přednostů a pochopení pozdějších náčelníků stanic dnes máme k dispozici ojedinělý doklad o práci celých železničářských generací a o nelehké službě na zdejších horských železnicích. A přitom hanušovická pamětní kniha byla zachráněna pouhou náhodou, vyhozená v odpadkovém koši. Pojďme společně do jejích zažloutlých stránek nahlédnout…

Traťový úsek přidělený stanici Hanušovice pro vedení pamětních knih obsahuje stanice příp. zastávky: Valteřice, Vysoké Žibřidovice, Chrastice, Staré Město p. Sněžníkem, Potučník, Jindřichov na Mor., Nové Losiny, Františkov na Mor., Kolštejn, Lomy u Kolštejna, Ostružná, Ramzová. Stanice leží v údolí obklopeném na východě výběžky Jeseníků, na západě výběžky Českomoravské vysočiny a protéká jím řeka Morava. Stanice jest pojmenovaná dle obce. Stanice Hanušovice patří soudním a berním okresem do Starého Města. O Hanušovicích jest první zmínka v r. 1325 a r. 1350 měly vlastní faru, která kolem roku 1570 stala se protestantskou a 1628 opět římsko-katolickou. Obyvatelstvo živí se zemědělstvím, z části zaměstnáno jest ve 2 přádelnách, na pile a v pivovaře. Výška nad mořem u stanice jest 396,7. Odbor pro udržování dráhy byl původně v Hanušovicích a měl trať z Libin do Ostružné a do Šilperka a Lichkova, dále Staré Město, Zábřeh, Sobotín, Petrovice, Kouty. V roce 1914 přesídlil odbor do Šumperka a tratě byly rozděleny následovně:
Trať Hanušovice - Ostružná připadla odboru ve Frývaldově. V roce 1919 připadla trať Libiny – Rabišov k odboru v Olomouci. Přednostou odboru byl po převratě vrch. r. Šarlay, pak převzal v r. 1919 ing. Silbinger, v r. 1920 Ing. Kavka, v roce 1923 zástupce vrch. rada Holub a pak ing. Šebek. Roku 1873 byla postavena trať Hanušovice – Šumperk, v r. 1888 trať Hanušovice – Frývaldov.
V roce 1905 postavena trať Hanušovice – Staré Město. Od roku 1900 až do převratu, vystřídali se na této stanici následující přednostové: Beránek, Vicherek, Holubek a Voraczek. Stanice byla až do roku 1900 staničním úřadem. V roce 1924 projelo stanicí celkem 1 040 osobních vlaků. Naloženo průměrně 2 160 vozů a vyloženo průměrně 2 200 vozů. Zaměstnanci byli vesměs národnosti německé až do převratu r. 1918, poněvadž stanice leží v čistě německém kraji. Český živel v době předpřevratové neznamenal v Hanušovicích mnoho a omezoval se na železniční zřízence a poštovní ambulance z Prahy.
Když v roce 1919 zakázáno bylo služebnictvu drážnímu vůbec česky mluviti, utlumen byl zde jazyk český vůbec. Někteří železničáři, dobří Slované, scházeli se u adj. st. drah p. Josefa Staňka potajmu aneb v Kopřinově u p. faráře Ptašinského. V době převratové tvořily Hanušovice první baštu vzniklého Sudetenlandu a nádraží a železnici vůbec obsadila Volkswehr. Jejich nadvláda však neměla dlouhého trvání, neboť dne 16. 12. 1918 byl Sudetenland okupován praporem 30. pěšího pluku z Vys. Mýta, pod vedením pplk. Berana.
Celá událost se má asi takto:
V noci 29. října 1918 dojel do stanice Hanušovice stroj, který vedl stroj. čekatel Václavek ze Šumperka. Na stroji byli dva vojíni s puškami a nasazenými bodáky, na obě strany k palbě připravenými. Na stroji byl též bývalý přednosta topírny Peschel. Co vezli, bylo neznámo a též se jich nikdo neodvážil zeptat, nemaje ničeho ku své obraně. Na domluvu, že stroj nebyl řádně avisován, se řeklo, že jest to zkušební jízda a páni na stroji nutili, aby byli brzo dále expedováni. Dne 29. 10. 1918 ráno došla zpráva o naší samostatnosti. Do Rudy a Čes. Bohdíkova došla česká posádka, čítající 8 mužů. Dne 18. 12. 1918 dojel nepozorovaně vlak s okupačním vojskem. Ze stroje sestoupil pplk. 30. pěšího pluku Beran, jenž bez rány obsadil Hanušovice, hlavní a první baštu Sudetenlandu. Volkswehr se rozutíkal a jejich vůdce byl zatknut. Přednosta stanice Voraczek byl sesazen a stanici prozatím vedl adj. Jarolím. Pak šlo vojsko dále na Šumperk, který se dostal tímtéž způsobem jako Hanušovice.
Do Hanušovic dosazen nynější přednosta insp. Jeřábek, po několika vystřídaných předchůdcích. Při obsazení Hanušovic českým vojskem, dostal bývalý přednosta Voraczek otázku od pplk. Berana s nímž přijel též bývalý přednosta z Lichkova Růžička chce-li složiti slib Československé republice. Přednosta Voraczek měl čtvrt hodiny na rozmyšlenou a poté řekl:
"Ich weiche nur der Gewalt" (Odstupuji pod nátlakem).
Z tohoto důvodu byla stanice prozatímně předána dopr. uř. Jarolímovi a na to druhý den ráno byl přednosta sesazen Národním výborem p. farářem Ptašinským z Kopřinova a insp. Mořicem Králem z řed. Olomouc, zábřežským přednostou p. Františkem Šípem z Postřelmova. Od tohoto převzal stanici p. adj. Josef Staněk. Po něm převzal stanici Petr Dlouhý, jenž si netroufal stanici vésti a proto dne 5. 1. 1919 byl do Hanušovic poslán inspektor Jeřábek jako zástupce. Po několika dnech se bývalý přednosta Voraczek rozmyslil a chtěl složiti slib pro ČSR a ředitelství Olomouc ho chtělo ihned zase na staré působiště dosaditi, čemuž však posádka a Národní výbor učinili přítrž. Takto přednosta Jeřábek jako substitut vedl stanici od 5. 1. 1919 až do 1. 11. 1919, od kteréhož dne mu byl dopravní úřad Hanušovice min. železnic definitivně přidělen. V Hanušovicích hlásilo se před převratem 1918 k českému jazyku 6 lidí, po převratu čítala menšina asi 300 členů. Zřízeny byly 3 české školy v Raškově, v Hanušovicích a v Králíkách, původně jednotřídky, později však všechny dvojtřídné a škola v Hanušovicích měla zakoupeno místo pro trojtřídní školu, jež se započala stavěti na jaře roku 1924. Vyčistily se úřady od německých úředníků a šovinistů. Ustanovily se dva spolky Národní jednoty, čítající 100 členů, a Sokol, čítající 60 členů. Zřídil se pěvecký a hudební kroužek, čítající první 16 a druhý 10 členů. Zakoupilo se místo vedle projektované školy, jež mělo sloužiti za letní cvičiště dětí, školu českou navštěvující. Obdrželi jsme zastoupení české menšiny v obecním výboru městyse Hanušovic a byla naděje, že v budoucích volbách obdržíme 3 mandáty a chtěli jsme získat 25% kvótu českého obyvatelstva, aby se na obecním úřadě muselo úřadovati česky.
Česká škola má letos 70 dětí, bohužel musí se vyučovati polodenně, jelikož zde není žádné jiné místnosti. Je snahou naší, aby se vystavil rodinný dům železničářský, aby se mohli zřízenci (25 rodin) stěhovati do Hanušovic k zesílení české školy a získání českých hlasů v obecním výboru. Z tohoto důvodu bylo žádáno ředitelství státních drah v Olomouci, by nás v této důležité věci všestranně podporovalo. Až do převratu měla obec veškeré obyvatelstvo národnosti německé. V roce 1921 již měla 190 Čechů a celkem 2 000 obyvatel. Zdejší kraj jest hornatý a jeho obyvatelé živí se polním hospodářstvím, chovem dobytka a velká část jest zaměstnána ve zdejších průmyslových podnicích.
Stanice leží v lesnaté krajině a má proto dostatek vody. Podnebí zdejší jest drsné. Zdejší lid je dosti vzdělaný. V obci jest knihovna česká a německá. Z českých spolků jest zde Národní jednota, Sokol a Jednota železničních zaměstnanců Unie. Až do převratu nebylo v Hanušovicích české školy. Teprve po převratu se poměry změnily. Zdejší obyvatelstvo jest z velké části náboženství římsko-katolického a jen nepatrné procento jest evangelíků a ze železničních zaměstnanců je část bez vyznání. Co se týká obchodu, jest zde dosti čilý. Hlavně obchod s dřívím a lnem. Následkem toho, tj. hojného pěstování lnu, povstaly zde dvě přádelny. Kromě toho jsou zde dvě pily a pivovar, kteréžto podniky zaměstnávají velkou část místního a venkovského obyvatelstva. V obci z důležitějších budov veřejných jest zde pošta, četnická stanice, kostel, několik škol, pivovar, dvě přádelny a dvě pily, z nichž je známa pila knížete Lichtensteina s rozsáhlým panstvím, které má letos přijíti do státního vlastnictví. V roce 1923 zřízen byl pro zaměstnance žel. Český kurs a když v roce 1924 konány byly zkoušky, byl docílen 80% prospěch dobrý.
Další rozruch byla mobilisace v roce 1921. Tehdy chovali se němečtí záložníci velmi provokativně, takže do věci musela zasáhnuti četnická eskorta. Když byli narukovavší záložníci eskortováni četnickou hlídkou, bylo chování mnohých stoupenců přímo vzpurné. Jen včasným zakročením přednosty úřadu, bylo případnému krveprolití zabráněno a pachatelé této propagandy na telegrafní zprávu schytáni a soudně proti nim zakročeno bylo.
Dopravní úřad byl zásobován vodou přirozeným přítokem vody z hory, zvané Vinohrady. V roce 1923 bylo tak sucho, že nedostatek vody ohrožoval až dopravu vlaků a musela býti zřízena nová studna, spojená kanálem s řekou Moravou u topírny. Voda ve vodovodu stala se pouze užitkovou, nikdy však k pití a vaření. Dne 24. 12. 1924 byla stanice poprvé osvětlena elektrickým proudem ze Severomoravské elektrárny. Do této doby byla stanice osvětlena acetylenovým zařízením.

Rok 1925
Rok 1925 má pro nás v pohraničí službu konající velký význam. Tohoto roku byla dokončena stavba české menšinové školy a slavnostní otevření konalo se dne 4. října 1925. Při této příležitosti byly proneseny četné projevy, jako předsedou zdejší menšiny a delegátem z Olomouce tajemníkem U.N.J. Kubisem. Slavnost byla velkolepá a posílila i hmotně českou školu, neb výtěžek z velké části připadl škole a část zdejším spolkům. Dne 1. září m. r. zakoupen byl pozemek zdejším Sokolem v ceně 10 366,40 Kč. Bylo zřízeno cvičiště a oploceno. Většinou práce provedli členové zmíněného spolku. Dále byl postaven obytný dům pro zdejší zřízence a tím 13 rodin bylo opět zde ubytováno, čímž zdejší menšina posílila.
Při loňských volbách do obecního zastupitelstva dostali jsme dva mandáty a jen několik hlasů rozhodovalo o třetím. Doufejme, že v budoucích volbách dostaneme již čtyři mandáty. Velkou událostí jest postátnění parní pily knížete Lichtensteina, které se událo v březnu tohoto roku. Tím dostal československý stát do své državy pěkné panství, kdysi odcizené. Doufejme, že při parcelaci bude na zdejší menšinu pamatováno, by se zde později mohl usadit český živnostník, čímž by české peníze nešly do cizích rukou. To však jest jen dosud pouhý sen, který však v budoucnosti při obětavé práci jest proveditelný. V roce 1924 bylo ve stanici zařízeno elektrické osvětlení a v říjnu 1925 vyměněna anglická výměna číslo 7a/b.

Rok 1926
V roce 1926 nastává změna ve vedení stanice. Inspektor Jeřábek předal stanici dne 4. června 1926 vrch. revidentovi Boh. Baborovi. Stal se tedy šéfem stanice opět menšinový pracovník, který menšinu v každém ohledu podporoval. Téhož měsíce konaly se poslední zkoušky ze služebního jazyka a sice ze 12 zřízenců jen tři zkoušku složili s prospěchem dostatečným. Dne 13. a 14. Září provedeny u zdejší stanice zkušební jízdy s měřickým vozem se stroji řady 354.1 a 354.7 na trati Hanušovice – Dolní Lipová – Šumperk. Zkoušela se výkonnost těchto strojů.
Z nehod dlužno vzpomenouti vykolejení vozu na severní straně před výhybkou č. 2, dne 9. června a 19. srpna. Dne 20. srpna vykolejily na jižní straně v km 69.7 tři vozy následkem přejetí krycího návěstidla za výměny mastnice. K úrazu nedošlo a porucha v dopravě nenastala.
Národnostní poměry se u zdejšího úřadu po restrikci personálu značně zlepšily. Ze 126-ti zaměstnanců bylo 79 Čechů (62 %) a 47 Němců (38 %). Jiné poměry byly u zdejší vozební stanice. Do převratu a po převratu až do roku 1922 byli pouze tři strojvedoucí národnosti české, z nichž strojvedoucí Přibyl ujal se po převratu jako spolehlivý vedení vozební stanice. Do převratu byl strojmistrem Hobinka, zuřivý to Němec, který i po převratu až do obsazení Hanušovic českým vojskem, byl zde se zemřelým vlakvůdcem oficiálem Exlerem svrchovaným pánem. V této době Hobinka oddirigoval všechna stroje až na tři do Dolní Lipové a mimo to řídil transport střeliva pro zdejší Volkswehr z Glucholaz. Přepravil odtud 3 vagony střeliva až do Františkova a odtud se rozváželo do posádek Volkswehru.
Když Hanušovice byly obsazeny českým vojskem, byl strojmistr Hobinka telegraficky suspendován a správu vozební stanice převzal strojvůdce Přibyl, jehož první starostí bylo, zašantročené stroje dostati zpět. To se mu také podařilo. Asi za měsíc na to, po stálém prošení, se podařilo, Hobinkovi, že převzal opět co strojmistr vozební stanici a stal se najednou na oko velkým Čechem, ačkoliv česky neuměl. Jeho přičiněním jest, že německá bašta tam i po restrikci personálu nepadla. Do roku 1924 byl stav personálu 90, z nich 78 Němců a 17 Čechů. V roce 1926 po restrikci zůstalo 63 Němců a 17 Čechů, tedy o málo lepší poměry, z nichž však asi 1/3 neudělala zkoušku ze služebního jazyka. V červnu 1926 byl Hobinka pensionován a vozební stanici převzal strojmistr Smutný, národnosti české. Zdejší česká menšina byla stále početnější, což bylo zřejmo též z přírůstku dětí na české státní škole, která v tomto roce měla již 112 dětí.

Rok 1927
Zápis do pamětní knihy za rok 1927 jest vakátní, neboť nebylo v roce 1927 žádné zvláštní změny a události.

Rok 1928
V roce 1928 nebylo žádné zvláště pamětihodné události, pokud se týče železnice samé. Zaznamenati však dlužno, že skutečný vzrůst české menšiny v posledních dvou letech jevil se otevřením III tř. státní obecné školy v Hanušovicích. Třeba zaznamenati ve zdejší stanici, kde na místě bývalé verandy, zřízen nádražní hotel. Týž předán provozu v srpnu 1928. Mimo to započato v tomto roce se stavbou druhé části obytného domu čp. 315, která byla dokončena v roce 1929.

Rok 1929
U zdejší služebny nebylo v tomto roce žádných pamětihodných událostí. Co se týká menšinových poměrů, nastěhovalo se v měsíci prosinci do nové obytné budovy čp. 375 třináct českých rodin, čímž menšina značně vzrostla. Úspěch české menšiny byl patrný z toho, že při obecních volbách konaných dne 28. června 1929 dosáhla česká menšina tří mandátů. Další velký úspěch český menšiny byl v tom, že dne 11. listopadu 1929 byla otevřena první třída české měšťanské školy.

Rok 1930
V tomto roce poklesla značně nákladní doprava oproti minulým letem. Česká menšina se rozmohla, což patrno jednak z přírůstku dětí, neboť byla otevřena 4. Třída obecné a 2. třída měšťanské školy a pak ze sčítání lidu, kterým bylo zjištěno na 520 (17 %) českého obyvatelstva.

Rok 1931
V roce 1931 neudála se žádná pozoruhodná událost týkající se zdejší stanice. V tomto roce poklesla doprava ve větší míře, než v roce 1930, a to hlavně v měsících lednu, únoru a březnu. Bylo uskutečněno rozšíření stanice, tj. zapojení koleje páté do koleje třetí. Byla zřízena vykládková kolej na části vlečky státní pily a překládková rampa, spojení rampy skladištní s rampou vojenskou. Dne 1. prosince 1931 připojeny staniční a všechny obytné budovy na městský vodovod. Z menšinových věcí dlužno uvésti, že byla zřízena III. třída měšťanské školy. 

Rok 1932
V roce 1932, v důsledku všeobecné hospodářské krize, poklesla doprava oproti roku 1931 ještě více a nastalo značné snížení jízdního personálu ze 76 průvodčích na 59, což mělo nepříznivý vliv na českou menšinu, zvláště obecnou školu, kde nastal úbytek dětí, který byl nahrazen přírůstkem dětí z okolních vesnic na měšťanské škole, kde musela být otevřena pobočka první třídy.
Dne 1. srpna 1932 odpadla trať Hanušovice – Lichkov s odbočkou místní dráhy Dolní Lipka – Šilperk (Štíty) od ředitelství olomouckého a přidělena ředitelství Hradec Králové. Touto změnou nenastal sice v roce 1932 přesun jízdního personálu zdejší stanice, ale je třeba se obávat, že se tak stane v novém jízdním řádu roku 1933.
Další zmínky zasluhuje výstavba nové moderní, technicky vybavené točny zdejší vozební stanice délky 22,4 m o nosnosti 184 tun.

Rok 1933
V roce 1933 v důsledku všeobecné hospodářské krize poklesla doprava oproti roku 1932 ještě více. V důsledku toho nastalo snížení zaměstnanců a rovněž redukce jejich požitků. V důsledku těchto poměrů se projevuje značná ochablost v životě zdejší české menšiny.
Jiných závažných událostí nebylo.

Rok 1934
Hospodářská krize i v tomto roce trvá a působí zvláště tíživě na českou menšinu zvýšeným počtem nezaměstnaných.
Jiné zvláště pamětihodné události nebylo.

Rok 1935
Hospodářská krize trvá, nezaměstnaných neubývá, životní poměry menšiny se zhoršily.
Jiné, záznamu hodné události nebylo.

Rok 1936
V tomto roce polevila hospodářská krize, klesl počet nezaměstnaných, následkem čehož se zvýšila doprava a tím se zlepšily životní poměry zdejší české menšiny.
Jiné pamětihodné události nebylo.

Rok 1937
V tomto roce povolila krize ještě více než v minulém roce, doprava stoupla a dosáhla skoro intezity z roku 1929. Nezaměstnaných ubylo, zvláště při zavedení opevňovacích prací, takže v okrsku zdejší služebny a jejím okolí nebylo v létě nezaměstnaných.
Pamětihodnou událostí byla návštěva Hanušovic prezidentem republiky panem Dr. Edvardem Benešem za jeho cesty z Olomouce do Žamberka k oblídce opevňovacích prací. Pan prezident dojel do Hanušovic se svojí družinou zvláštním vlakem číslo 7583 dne 26. srpna 1937 v 10 hodin 35 minut. Byl nadšeně uvítán na slavnostně vyzdobeném přednádraží jak menšinou českou, tak i obyvatelstvem německým. Za české obyvatelstvo místa a okolí uvítal pana prezidenta řídící učitel František Kubíček. Za německé obyvatelstvo starosta obce Karel Röttel. Po projevech oddanosti zástupců české menšiny a německého obyvatelstva poděkoval pan prezident za okázalé přijetí, zapsal se na paměť do obecní kroniky a za jásotu nadšeného obyvatelstva odjel v autech se svojí družinou z Hanušovic v 10 hodin 55 minut.

Rok 1945
Záznamů o událostech z roku 1938 nezůstalo. Není možno zjistit, jak probíhala národní tragédie a co se vše událo.
Po osvobození byla stanice převzata do správy ČSD dne 18. 5. 1945. Poslední zbytky Němců odtáhly pronásledovány Rudou armádou 10. 5. 1945 a na stanici zůstali jen oba přednostové a několik zaměstnanců. Německé vojsko zničilo při útěku mnoho železničních mostů, a to v trati Hanušovice – Dolní Lipová 6, Hanušovice – Staré Město 2, Hanušovice – Dolní Lipka 1, propustek 1 a v tunelech poškodili svršek, na trati Hanušovice – Šumperk 2 mosty. Následkem toho byly Hanušovice bez vlakového spojení. Ze Šumperka jezdily od 13. 5. 1945 vlaky jen k vjezdovému návěstidlu a odtud se vracely zpět do Šumperka. Doprava až do Hanušovic byla zahájena po opravě obou mostů až 28. 5. 1945. Postupně byly mosty opravovány a doprava zahájena také na ostatních tratích.
Po převzetí stanice nebylo v hanušovicích ani vojska, ani četnictva, jen několik členů „Stráže bezpečnosti“ konalo zde strážní službu. Na nádraží ani ve městě bojováno nebylo, celá stanice však byla vykradena jednak ustupujícím německým vojskem, jednak osvobozenými válečnými zajatci různých národností, jichž zde bylo několik set.
Telefonní ani telegrafní spojení nebylo. Spojení se Šumperkem bylo dosaženo 1. 6. 1945. Telegramů ani zvláštních rozkazů zde nebylo ani nedošlo.
Správu stanice převzal adj. Mikula, za krátkou dobu však ji předal insp. Lindnerovi, který se v srpnu 1945 vzdal ze zdravotních důvodu vedení stanice a odešel k ředitelství do Olomouce. Od 2. října 1945 převzal vedení insp. Mezihorák.
Zaměstananci přicházeli z různých stanic, nejvíce z Přerova, Olomouce, přišli však též ze Žďáru, Chocně aj., takže koncem roku 1945 byl stav kolem 120 zaměstnanců.

Rok 1946
V roce 1946 třeba zaznamenati tyto události:
V měsíci únoru následkem prudkého tání a dešťů vystoupila Morava z břehů a zatopila níže položená stavení, vnikla do sklepů a pobrala ploty a ornici zahrad. Železniční mosty k Jindřichovu n/M a Bohdíkovu byly ohroženy.
V únoru byla stanovena nově norma staničních zaměstnanců na 68, norma jízdního personálu na 54, celkem 122 členů osazenstva.
V únoru a březnu byly vráceny adaptací bývalé místnosti čekárny II. a III. třídy svému účelu, byvše během okupace přestavěny na kuchyně. Sál restaurační, který po dobu okupace sloužil za jídelnu a částečně čekárnu III. třídy byl vrácen svému určení a přidělen restauratérovi.
V měsíci květnu byli zřízeny v 1. poschodí přijímací budovy dvě úřednické nocležny po dvou postelích.
Od zavedení jízdního řádu dne 6. 5. 1945 jsou vedeny motorové rychlovlaky číslo 132/133 Praha – Frývaldov-Gräfenberg (od r. 1947 Jeseník), jimiž návštěva lázní severomoravských byla velmi usnadněna.
V měsíci květnu započato bylo s odsunem Němců z pohraničí. Tito byli odváženi týdně po 100-200 osobách do Německa, do amerického okupačního pásma.
Během prvého pololetí vypuklo v Hanušovicích několik požárů, jejichž původ nebyl objasněn.
V měsíci červenci a září byla většina kanceláří vymalována a stanice dostala novou fasádu. Též skleněná střecha peronní, která byla popraskána a tekla, byla nově položena.
V září a říjnu byla asfaltována silnice přes Hanušovice, která byla ve špatném technickém stavu a velmi blátivá.
Ze stanoviska železniční dopravy nedočkali jsme se zvýšení přepravy, poněvadž život hospodářský byl ve zrodu a mimo zásilek dřeva a stavebního materiálu ze státní pily nebylo větších zásilek. V měsíci prosinci nastaly silné mrazy, které znemožnily v okolí sklizeň bramborů.
Zaměstnanci účastnili se čile veřejného života a při volbách zvolen předseda MNV výpravčí adj. Bouda a několik jiných zaměstannců zvoleno do zastupitelstva.
Během roku vykolejily při posunu 3 stroje a 8 vozů, vesměs bez nepříznivých následků pro dopravu. Zraněných nebylo.

Rok 1947
Dne 25. září 1947 byl definitivně opraven most přes tovární náhon v km 0,869 Hanušovice – Jindřichov na Moravě. Tímto dnem přestaly pomalé jízdy v této trati, způsobené následky války.
Dne 8. ledna 1947 byl zraněn vjíždějícím MO 1035 pom. Zam. Jan Večeř. Dne 11. dubna vykolejil MR 132 v km 12,09 trati Ostružná – Kolštejn (dnes Branná). Dne 10. prosince zraněn při posunu dělník Rudolf Nechvátal. Během roku došlo k 13 vykolejením při posunu.
Velké sucho zavinilo neúrodu. Proto na podzim tohoto roku byly sníženy a velmi omezeny příděly potravin, hlavně masa a tuků, což mělo za následek značné zneklidnění mezi zaměstnanci.
V létě 1947 vyrostla v okolí, hlavně podél staroměstské trati, celá řada letních táborů sokolských (Chrastice) a junáckých (Staré Město a Žibřidovice).
Ve zdejší obci byl přičiněním předsedy MNV vrch. adj. Boudy zřízen místní rozhlas.
Koncem roku dosáhla stanice plného počtu zaměstnanců tj. u služby staniční 85, u služby jízdní 65. Ve stanici odvěšeno celkem 60 167 vozů, většinou transitních. Stanicí projelo celkem 22 812 vlaků.
Dnem 1. 10. 1947 penzionován přednosta stanice vrchní inspektor Mezihorák. Dne 4. 12. převzal stanici inspektor Panoch.

Rok 1948
V roce 1948, druhém roce dvouletého plánu, byl zaznamenán značný vzrůst dopravy ve zdejší stanici. Celkem projelo v tomto roce 24 886 vlaků. Nejvíce v letních měsících, v červnu 2 228, červenci 2 247 a srpnu 2 242. Bylo to vlivem celé řady celostátních podniků: zemědělské výstavy, všesokolského sletu v Praze, jubilejní výstavy v Kroměříži apod. Přivěšených a odvěšených vozů bylo ve stanici 164 775. Ve stanici bylo celkem vyloženo 19 410 tun zboží, obrat staniční pokladny byl 63 760 093 Kčs, jízdenek prodáno za 161 530 Kčs.
Dvouletý plán byl ve zdejších služebnách: železniční stanici, vozební stanici a traťmistrovském úseku splněn na 160 %.
Dne 16. února 1948 byl akčním výborem zbaven výkonu služby přednosta stanice inspektor Panoch, který byl později přeložen do výpravny zboží v Šumperku. Nově jmenovaný přednosta, inspektor Janota z Holešova, nebyl dne 3. 5. 1948 akčním výborem a místní závodní radou připuštěn k převzetí služby. Část zaměstnanců mu totiž vytýkala jeho závadné chování za první republiky, kdy byl přednostou stanice Frývaldov (dnes Jeseník). Novým přednostou byl jmenován a 8. 7. 1948 převzal vedení stanice inspektor Jaromír Čapek ze stanice Moravičany-Loštice.
V září 1948 provedena nová norma personálu a normováno pro staniční službu 64 zaměstnanců (z toho 3 vystřídači) a 12 záložních zaměstnanců. V jízdní službě 57 zaměstnanců včetně zálohy.
Dne 23. prosince otevřena průvozní trať Mikulovice ve Slezsku – Glucholazy – Jinřichov ve Slezsku. Proto došlo ke změnám počtu zaměstnanců hlavně jízdní služby, kde byl převzat doprovod všech nákladních vlaků v trati Hanušovice – Krnov a zpět a R132/131 Hanušovice – Opava výhodní nádraží a zpět. Stav zaměstnanců jízdní služby dostoupil tím počtu 64 bez zálohy.
Nemocnost dostoupila vrcholu v prosinci u staniční služby 291 dní tj. 11,7 %, u jízdní služby v lednu 133 dní tj. 7,5 %.
Dne 13. května po velké bouři a průtrži mračen byla velkým přívalem vod a kamení, které se z vrchu hrnulo jako láva, přerušena trať Jindřichov na Moravě – Hanušovice v km 1,05 a v km 4,444. Dále pak trať Hanušovice – Krumperky (dnes Podlesí) v km 75,6. Tato byla v tomtéž místě přerušena znovu za podobných okolností dne 25. července.
Při posunu zraněni dva posunovači, Brázdil a Kopinec, u nichž zranění nezanechalo žádných následků.
V měsíci květnu dáno do brovozu nově opravené a předělané stavědlo č.I. Odjezd z výtopny je zajištěn výkolejkou, na níž během roku došlo k dvojímu vykolejení strojů a jednomu tlačeného vozu z výtopny. Jedenkráte byla výkolejka uražena při jízdě stroje ze stanice do výtopny.
Stavědlo, které bylo ze začátku obsazeno dvěma zaměstnanci bylo od 11. srpna obsazeno pouze jedním hradlařem.
Ve stanici došlo třikrát k vykolejení vozů a 22 rozřezům výměn.
Zdejší střední škola (bývalá měšťanka) nestačí přílivu žactva, proto je usilováno o stavbu nové školy, která je přislíbena v pětiletce.
Rovněž kulturní život se nemůže vyvíjet pro nedostatek vhodné místnosti. Sál sokolovny již dávno nestačí ani menším podnikům (plesy), které jsou proto pořádány v nádražní restauraci.

Rok 1949
Rokem 1949 byla slavnostně zahájena první Gottwaldova pětiletka. Nádraží bylo slavnostně vyzdobeno hlavně zásluhou soudruha Domanského.
Co se týká osobních změn, stojí za zmínku poslední rok přednostování soudruha Čapka, který přechází v roce 1950 jako vedoucí provozního úseku do Olomouce. Rovněž dopravní kontrolor soudruh Hubáček vykonával tuto funkci naposledy. V létě zemřel vlakvedoucí manipulačních vlaků Ston. Typická postava z řad starých svědomitých pracovníků. Osobní pokladník soudruh Spáčil byl zvolen předsedou MNV v Hanušovicích. Hradlář Kober předsedou v Komňátce.
Černé činžovní železniční domy před nádražím byly opatřeny novou omítkou, což přispělo značně k zlepšení tohoto prostředí.
K zlepšení a utužení vzájemných vztahů převzali zdejší železničáři patronát na 1. národní školou v Hanušovicích. Dne 15. 11. byla založena závodní knihovna ROH a KSČ. Obětavý knihovník soudruh Silný počáteční stav 120 knih utěšeně rozmnožuje. Je ustaven závodní klub ROH, odbor kuželkářský, jehož obě mužstva docílila krásných úspěchů v oblastní soutěži.
Sousední stanice Krumperky přejmenována na Podlesí na Moravě.
Na celostátní slavnosti v Olomouci "Festivalu radostné práce" alegorický vůz s lokomotivou, výrobek kolektivní práce zdejších železničářů, byl největším překvapením dne a propagoval tímto znamenitě jméno naší stanice.
Z vážných nehod uvádím:
Dne 3. března před vjezdovým návěstidlem v Jindřichově na Moravě byly vytlačeny u vlaku 7320 postrkovým strojem dva vozy a trať zatarasena 4 hodiny.
Dne 17. května, při vjezdu do stanice, vykolejil u vlaku 1038 poštovní vůz jednou osou. Trať nesjízdná 1 hodinu.
Dne 19. května vykolejil na výkolejce na výtopenské koleji stroj 354.1214 pro vlak 216, což mělo značný vliv na zpoždění ostatních vlaků.
Dne 31. května najel vlak 1044 ve 20:27 hod. na nechráněném přejezdu v km 4,3 Hanušovice – Jindřichov na Moravě na traktor ČZA 794, patřící panu Krejsovi z Kunčic u Starého Města pod Sněžníkem. Řidič i závozníci byli těžce poraněni, traktor i vlakový stroj neschopny další jízdy. Zaviněno řidičem Leopoldem Knapem, který nedbal výstražného znamení dávané strojvedoucím.
Dne 14. června ve 22:50 zřítil se u vjezdového návěstidla od Podlesí na Moravě z náspu asi 6 metrů vysokého traktor s opilým řidičem Navrátilem L. Těžce zraněný řidič byl odvezen do nemocnice, traktor odlizen, doprava nerušena.
Dne 29. července v 19:40 hod. na přejezdu ve Vysokých Žibřidovicích zachytil násled vlaku 3026 osobní auto M Sp 26I, řízené lékárníkem Kamelandrem z Hanušovic, a toto silně poškodil. Zraněn nikdo.
Dne 4. září ve 3:15 hod. u "odbočky" převrátilo se a spadlo do řeky nákladní auto vezoucí ze Starého Města pod Sněžníkem lidi ze slavnosti. Na místě zůstali 3 mrtví, 5 těžce zraněných bylo odvezeno naším záchranným vozem. Příčina: v ostré zatáčce nezvládl řidič rychle jedoucí auto.
Dne 16. září při posunu vyšinuly na výměně č. 3 technickou vadou na voze tři osobní vozy. Trať nesjízdná 4 hodiny, zraněn nikdo.
Dne 12. října v 8:56 hod. opět před výměnou č. 1 vyšinul stroj od vlaku 1022, doprava přerušena na 1 hodinu.
Dne 21. listopadu v 15:20 hod. najel vlak 1037 na nechráněném přejezdu v km 0,734 Hanušovice – Jindřichov na auto M Sp 1573, které silně poškodil. Těžce zraněný řidič převezen do nemocnice.
Po stránce dopravní projelo zde oproti roku 1948 o 83 vlaků více, počet vozů přivěšených a odvěšených o 10 % více, vyloženo o 150 tun zboží méně, obrat staniční pokladny byl téměř tentýž jako v roce 1948.
Brzdou rozvoje zdejšího kulturního a společenského života je naprostý nedostatek vhodných sálů. Podrobný plán na vybudování kulturního domu za spolupráce všeho občanstva byl již zadán.

Rok 1950
Tento rok donesl mnoho významných změn pro naši stanici. Vedení stanice po odchodu soudruha Čapka na provozní úsek Olomouc převzal prozatímně soudruh Mařík, kterého vystřídal soudruh Košťál z Českého Těšína. Manifestační volbou lidového přednosty byl dosazen od 7. 7. hradlář soudruh Silný Antonín, kterému do konce roku 1950 vypomáhá soudruh Minařík.
Začátkem tohoto roku funkci dopravního kontrolora přebírá provozní úsek v jehož čele byl zprvu postaven soudruh Langer, pak soudruh Zehnal s dopravním náměstkem soudruhem Kaňkem.
Soudruh Spáčil byl jmenován kádrovníkem se sídlem v Hanušovicích. Soudruh Domanský B., Štodt, Hála, Unzeitig a Neplech absolvovali kurz v ústřední dělnické škole na výpravčí vlaků v Novém Městě nad Metují.
DCV převzalo nádražní restauraci po dosavadním nájemci panu Půčkovi.
Žst Kyšperk přejmenován na Letohrad, zastávka Valteřice na zastávku Žleb. Trať Hanušovice – Lichkov s odbočkou do Štítů připojena k oblastnímu ředitelství v Olomouci, aby dnem 1. 1. 1951 byla opět převzata oblastním ředitelstvím Praha.
Dne 1. 10. zapojen rozhlas ve zdejší stanici a současně zrušeni vrátní.
V listopadu provedena definitivní výměna mostního provizoria přes státní silnici u St2. V prosinci pak provedena obnova výhybek na jižním zhlaví a vypnuto zabezpečovací zařízení, což potrvá až do jarních měsíců.
U jižního křídla budovy byly zřízeny uhelné sjíždě.
Dne 6. 7. volby lidového přednosty v Hanušovicích. Zúčastnili se mimo zdejšího osazenstva též soudruh ředitel Černý, soudruh Dočkal, soudruh Kalivoda, soudruh Slánský apod.
V údernickém týdnu v době od 20. do 25. 11. bylo uzavřeno 14 socialistických smluv, čímž bude podniku ročně ušetřeno 14 500 Kčs.
V administrativě ustanoven vedoucím soudruh Hatoň místo soudruha Blahuta, který je přeřazen do osobní pokladny.
Počet svazků v knihovně vzrostl na 350.
Zima byla mírná. V březnu po oblevě napadlo sice hodně sněhu, ale během 14 dní roztál. Sucho v letních měsících způsobilo, že došlo podél trati k častým požárům.
Z významnějších slavností přichází v úvahu oslavy 1. máje v Šumperku a Festival mírového budování v Olomouci.
Do konce roku 1950 přijato do služeb ČSD ve zdejší stanici celkem 15 žen.
Druhý rok pětiletky splněn dne 3. 11. na 112 %.
Dne 13. 12. poctěna zdejší stanice na celostátní slavnosti v Praze putovní standartou jako vzorný kolektiv, 2 diplomy, 3 000 Kčs a knihami v ceně 1 000 Kčs.
Při výkonu služby došlo k vážnějšímu zranění těchto zaměstnanců: Zd. Chrudiny (trojnásobné zlomení pravé ruky), Františka Mildeho (poranění hlavy) a Voj. Kincla (zlomení palce pravé ruky).
Z větších nehod stojí za zmínku následující:
Dne 24. 5. vykolejil na výkolejce na výtopenské koleji vlakový stroj od vlaku 8310. Vyzvednutí trvalo 8 hodin.
Dne 10. 7. vykolejil na výměně číslo 1 posunující stroj dvěma osami. Doprava přerušena na 2 hodiny.
Dne 16. 9. vypadlo z jedoucího vlaku 806 u žst Podlesí na Moravě dvouleté dítě a spadlo z vysokého náspu. Jako zázrakem se mu nic nestalo.
Dne 4. 11. ve 21:10 hod. vyšinul na výměně číslo 3 stroj od vlaku 8310 všemi osami. Příčinou bylo podhození pod jedoucím strojem. Stroj vyzvednut ve 4 hodiny ráno.
Dne 27. 12. při prudším najetí posunky byly vytlačeny přes zarážedlo 2 přívěsné motorové vozy a značně poškozeny.
Celkový průměr vlaků se oproti roku 1949 nepatrně zvětšil, množství naloženého zboží částečně zmenšil s ohledem na omezení v řepné kampani.
Dík agilnosti lidového přednosty soudruha Silného se lepší celkový vzhled stanice i činnost závodní rady a z výsledků, docílených v tomto roce, možno usuzovat na další a větší úspěchy v následujících letech budovatelského úsilí na cestě k socialismu.