Pamětní kniha staničního úřadu ŠILPERK

Vedení tzv. pamětních knih bylo pravděpodobně povinností přednostů. V opisech se dochovaly jednotlivé listy na mnoha železničních stanicích, mnohé byly pak nenávratně ztraceny po mnoha reformách na železnici. To ale neplatí o Štítech (dříve stanice Šilperk). Díky pečlivosti svých přednostů a pochopení pozdějších náčelníků stanic dnes máme k dispozici ojedinělý doklad o práci celých železničářských generací a o nelehké službě na zdejších horských železnicích. Pojďme společně do těch zažloutlých stránek nahlédnout…


Staniční ůřad Šilperk leží v km 16.4 trati Šilperk - Dolní Lipka a jest výchozí stanice té samé trati. Místní dráha Šilperk – Dolní Lipka byla v roce 1899 dnem 30. 12. předána veřejné dopravě. Stanice Šilperk jest otevřena pro veškerou dopravu. Leží asi 1 000 m vzdálena od města Šilperku, okres pol. Zábřeh ve výšce 460,3 m nad hladinou mořskou. Ze severozápadní strany jest les zvaný „Klotzberg“ a ze severní strany otevřen, takže severní vítr zde strašně řádí.
Prvním správcem stanice byl od roku 1899 až do 16. 8. 1906 František Anderle, staniční mistr.
Od 16. 8. 1906 až do 28. 1. 1909 Jindřich Dotrauer, stan. mistr
Od 28. 1. 1909 až do 16. 8. 1910 František Pelzl, stan. mistr
Od 16. 8. 1910 až do 18. 8. 1919 Alois Bucher, stan. mistr
Od 18. 8. 1919 až do dneška Karel Sonevend, vrchní oficiál.
Provolání československého státu dnem 28. října 1918 bylo v Šilperku proklamováno národní radou pod vedením vrchního berního správce pana Františka Reichla ze Zábřehu.
Zároveň téhož dne sem došla jedna setnina vojska pěšího pluku čís. 13 ze Šumperka, druhého dne byly všechny úřady jako okres, soud, pošta obsazeny českými spolehlivými úředníky a Němci svých úřadů zbaveni.
Správce stanice Bucher byl dále ve službě ponechán, jelikož dal národní radě slib, že Čsl. republice bude věrně sloužiti.
Sudetenland, ke kterému Němci též tuto trať čítali, neměla zde dlouhého trvání a tenráte zde působící správce stanice Bucher uposlechl jen rozkazy ředitelství St. drah v Olomouci, kde veškeré příjmy též odváděl.

Šilperk má celkem asi 1 800 obyvatel s 28% českou menšinou, obecní zastupitelstvo jest německé a jest tam též 5 členů českých. Ze zdejších německých občanů asi každý umí česky, alespoň tolik, že se česky domluví.
V tomto horském městě měla česká menšina již za Rakouska jednu dvoutřídní českou školu, ihned po převratu se zřídila zde Národní jednota, která má nyní asi 130 členů s předsedou p. Františkem Škopcem. V roce 1920 byla zde povolena zemským výborem zimní hospodářská škola se dvěma ročníky, v čele s ředitelem panem Františkem Škopcem, která se rozšířila na zahradnictví a má svou velikou zahradu i se zahradníkem p. Eduardem Hrazdirou. Dále v roce 1922 zde byla zřízena česká státní měšťanská škola s třemi třídami, která v roce 1923 na čtyřtřídní školu rozšířena byla, v čele s ředitelem p. Karlem Kubíčkem.
V roce 1922 byla zde též založena „občanská záložna“ s omezeným ručením. Má asi 40 členů, dobře prospívá, v roce 1923 byl asi 1,5 milionů obrat, v čele s ředitelem p. Janem Kristkou.
V roce 1923 se utvořilo stavební a bytové družstvo, které čítá asi 56 členů s předsedou p. Františkem Škopcem, ku zdolání bytové nouze, kdež se již v srpnu 1923 ještě začaly stavěti 2 činžáky poschoďové (každý 5 bytů), které 1. června 1924 se již obývati mají, takže bude částečně bytová nouze pro zdejší českou menšinu odstraněna.
V tom samém roce se zde založil též Český turistický klub, který čítá asi 30 členů, s předsedou p. Bibusem.
Menšina má zde krásný „Národní dům“, který jest majetkem Národní jednoty, též jsou zde 2 české koloniální obchody p. Bartoň a pan Kubelka, jeden český klempíř p. Bartoš, 2 čeští obuvníci. Dále je tu parní pila alepenková továrna, která je v rukou Němce. Jinak je zde chudý horský lid, který je odkázán na výdělek a lesní práci.
Zdejší německé obyvatelstvo ještě není tak nacionální neb většina rodin jest vždy muž Němec a žena Češka a opačně, takže kdyby se zde mohl zavést český průmysl (jen malý), muselo by obecní zastupitelstvo přijíti do rukou českých.
Společenský život jest zde dosti ucházející, poněvadž, když nehraje divadelní kroužek aneb Národní jednota divadlo, vždy jest toto od některých Němců navštíveno. Železniční zaměstnanci jsou též od zdejšího obyvatelstva obou národností dobře popsány a mají dobrou pověst.
V roce 1921, dne 17. 2. o 15 hodině, byla v Šilperku spáchána loupežná vražda, blíže náměstí, tedy na frekventovaném místě, na hodináři Kostronovi, třemi lupiči. Dva byli uvnitř a jeden dával pozor před dveřmi. Jeden z těch dvou jej udeřil tupým nástrojem do spánku tak, že je omráčil, pak jemu do úst kapesník dali, svázali ruce a zavlekli jej do komůrky, tam jej nechali ležeti, až tam skonal; lupiči veškeré cenné věci ukradli, posypali podlahu paprikou, pak zamkli byt a odejeli směrem k Hoštýnu. Teprve třetí den byla vražda objevena, četnictvo ihned usvědčeno a lupiči pronásledováni a skutečně asi do 6 dnů všichni tři v Lišné u Brna zatknuti a do vazby dáni.
Zdejší velmi drsné podnebí jest jen pro zdejší zrodilý lid snášenlivý a pro přeřazeného zaměstnance i s rodinou těžko ku snešení a má vždy za následek nemoce, jako katarhy a rheumatismus atd.
Léto jest jako všude v horách velmi krátké a když prší, tedy vůbec žádné, zima zato dlouhá a velmi krutá, často spojena se severní vichřicí.
Nádražní voda jest poslední dobou a hlavně po odebrání řetězové pumpy špatnější, některou dobu není ani k pití. V roce 1923 se ustavičně opravovala vrchní stavbou (byla několikráte vypumpována, též na dně vyzděna) tak, že se nyní lepší, ale taková není, jako byla v roce 1919 až 1922.
Naturální byty (dva) jsou zde prostorné a zdravé.
Zastávka Heroltice je vzdálená 3 km od Šilperku a zastávka Mlýnický Dvůr je vzdálena 5 km od stanice Šilperku. Obě zastávky jsou neobsazené a vydávají se lístky průvodčími vlaku.
V Šilperku jsou zastoupeny všechny církve. Nejsilnější je katolická s počtem 1 460, československá asi 30, evangelíků 20, židovská 6 a bez vyznání 5. Lid jest nábožensky snášenlivý.
Zdejší pahorkatý a částečně písčitý a kamenitý kraj není mnoho úrodný a nestačí k obživě obyvatelstva. Pěstují se zde hlavně zemáky, oves, žito a málo pšenice. Louky jsou zde mokré a poskytují málo vydatné pastvy a sena.
Obchod zde není vyvinut, celkem je tu 6 koloniálních obchodů, 1 papírnický, 1 obchod s kožemi a hlavní trafika, mezi kterými jsou 3 Češi.
V obci je parní pila a lepenková továrna, kde jest zaměstnáno asi 60 až 70 lidí, která patří Němci Jeschek&Faber.
V sousední obci Crhově jest též parní pila patřící Petru Königovi (Čech), zaměstnává asi 20 lidí, dále v obci Jedlí se nachází mechanická tkalcovna p. Antonína Hýbla (Čech), která zaměstnává 100-120 lidí.
V obci Šilperku jsou okresní soud, pošta, důchodkový úřad, kostel a 4 školy.
Zde v obci jsou dvě kašny, jedna na horním a jedna na dolním konci náměstí. První byla na podzim 1923 zasypána. Od roku 1922 jest zde zaveden vodovod.
Ve vánoční svátky roku 1923 byla taková sněhová vánice, že na Boží hod zůstal vl. 558 blíže zastávky Heroltice až do 24. hodiny trčeti.

 

Výpis z pamětní knihy za rok 1924

Dne 4. února 1924 zůstal vl. 553 v km 11.6 ve sněžných závějích (blíže Červené Vody) trčeti a nemohl jízdu směrem k Dolní Lipce pokračovati. Stroj dojel do Šilperka jako strojový vl. 554 zpožděný (13.57) a pak byla trať Šilperk – Dolní Lipka až do dne 5. února vl. 555 zastavena. Dne 5. února dojel pomocný vl. 554 se strojem 73173, který závěj prorazil a od vl. 555 byla jízda normálně zahájena.
Dne 6. února 1924 zůstal vl. 552 opětně ve sněhových závějích mezi Dolní Lipkou a Králíkami trčeti, který byl pomocným strojem z Dolní Lipky vytažen a do Dolní Lipky postaven, kde zůstal až dne 7. února vl. 558 státi.
Dne 7. února 1927 vlakem 557 byla normální doprava opětně zahájena, a sice jen 1 osobním vozem.
Dnem 1. dubna 1924 musí vždy denně vlaku 5800 všechny 3 kursové vozy do Ústí nad Orlicí, Hradec Králové a Hanušovice dány býti.
Dnem 1. květnem 1924 jest doprava na trati Dolní Lipka – Šilperk dle služebního rozkazu čís. 0242 ze dne 25. dubna 1924 omezena a fungují všechny stanice jako komerční. Stanice Dolní Lipka jest zodpovědna za dopravu a ve stanicích též spolu zodpověden vlakvedoucí.
Přednostové ve stanicích se nesmí do dopravy míchati.
V měsíci červenci začala se zde stavěti nová budova měšťanské školy s nákladem asi 2 500 000 Kč. Plány a nákresy vypracovány od architekta profesora Dr. Babušky v Praze. Stavbu provádí stavitelé Bednář a Jirsák z Náchoda, která musí do 1. září 1925 skončena býti.
Dne 23. září 1924 navštívil stanici ředitel St. drah p. inž. Polívka, tu samou prohlédl a ku konci zajímal se o obsazení zastávky Heroltice a Mlýnický Dvůr, prodej jízdenek a nařídil správci stanice by řádné a spolehlivé lidi našel ku prodeji jízdenek, což se vbrzku uskuteční.

 

Výpis z pamětní knihy za rok 1925

Dne 26. května 1925 byla zastávka Heroltice obsazena výdejnou jízdenek. Prodavač jízdenek jest Jan Wagner, dělník vrchní stavby v. v. v Herolticích čís. 113. Za odměnu obdrží ten sám 11 % z výtěžku.
Dne 29. května 1925 byla v zastávce Mlýnický Dvůr otevřena výdejna jízdenek. Prodavačkou jest Hedvika Winterová v Mlýnickém Dvoře čís. 7. Za odměnu obdrží měsíčně 100 Kč i s osvětlováním zastávky. Od 1. října 1925 byla odměna Winterové zvýšena na 150 Kč měsíčně. V obou zastávkách zhasíná světlo po posledním vlaku průvodčí vlaku.
Dne 20. dubna 1925 navštívil zdejší menšinu ministr veřejných prací p. Srba, prohlédl si novostavbu zdejší měšťanské školy a bylo jemu ředitelem zdejší hospodářské školy panem Františkem Skopce podána rezoluce od zdejší Národní jednoty by veřejný průmysl zde založen byl a též by obytný dům pro státní zaměstnance se v Šilperku vystavěl.

 

Výpis z pamětní knihy za rok 1926

Od 1. dubna 1926 převzal prodávání jízdenek v zastávce Mlýnický Dvůr p. Rudolf Černiček za těch samých okolností jako Winterová a bylo jemu uznáno 14 % jako odměna, nejméně však obnos 150 Kč měsíčně.
Dnem 15. květnem 1926 byl zaveden nový jízdní řád a jezdí tyto vlaky: 5801/2, 5803/6, 5805/10 a 5807/8.
Dnem 1. října 1926 byl pozměněn jízdní řád na trati Dolní Lipka – Šilperk dle operativního listu č. 2 u následujících vlaků, a sice příjezd vl. 5806 do Šilperku 13.30, vl. 5810 v 18.30 a odjezd vl. 5807 ze Šilperku v 15.35 hod.
Dne 29. na 30. října z pátku na sobotu mezi 24. h a 3. hod. ranní vypáčili neznámí lupiči dveře do kanceláře z peronu, navrtali staniční pokladnu z pravé strany asi 45 cm vysoko a 23 cm široký otvor, dále druhou díru do tresoru a do spodní části pokladny a uloupili tam na výplatu pro 30. října t. r. nachystaný obnos 9 176 Kč 44 haléřů včetně poštovní a statistické známky, jak dne 30. října o 19 h večerní konané pokladní revisi zjištěno bylo. Hned po zjištění krádeže o 4. hodině ranní jel správce stanice autem do Zábřeha pro policejního psa, který též i se zábřežským četnictvem na místo samé o půl sedmé se dostavil. Pes vzal stopu a šel směrem k Herolticím až k Mlýnickému Dvoru, kde stopu v močálech ztratil. Pachatelé dosud chyceni nebyli.

 

Výpis z pamětní knihy za rok 1927

Dne 1. ledna 1927 byl jízdní řád na trati Dolní Lipka – Šilperk pozměněn takto:
vl. 5802 příjezd Šilperk 7.24, vl. 5803 odjezd 7.35
vl. 5804 příjezd Šilperk 12.20, vl. 5805 odjezd 13.35
vl. 5806 příjezd Šilperk 16.07, vl. 5807 odjezd 16.25
Dnem 15. květnem zavádí se nový jízdní řád na trati Dolní Lipka – Šilperk takto:
vl. 5801 odjezd 4.55, vl. 5802 příjezd 7.24
vl. 5803 odjezd 7.46, vl. 5804 příjezd 12.33
vl. 5805 odjezd 13.35, vl. 5806 příjezd 16.07
vl. 5807 odjezd 16.25, vl 5808 příjezd 23.05
V měsíci září t. r. začala se v Šilperku stavěti budova pro státní zaměstnance a bude pravděpodobně v měsíci srpnu nebo září 1928 dostavěna a bude míti 8 až 10 bytů jedno a dvoupokojové. Ta sama byla Ministerstvem veřejných prací z losové akci povolena.

 

Výpis z pamětní knihy za rok 1928

Úředním listem čís. 6 z r. 1928 byl správce stanice vrchní oficiál Karel Spuevend pověřen v soutěži správou stanice Hradec u Opavy, na jeho místo byl ze služebních důvodů přeložen oficiál správce stanice Kouty nad Desnou Rudolf Holárek, úř. list 14 z r. 1928, předávka stanice dne 3. na 4. dubna 1928 provedena.
Vlakvůdce oficiál Antonín Škrabal byl pověřen v soutěži výkonem služby vlakmistrovské u dopravního úřadu Bohumín, na jeho místo byl z důvodů služebních přeložen průvodčí vlaků Barnet Josef z dopravního úřadu Kroměříž. Na vlakvůdcovskou službu nastoupil dne 3. října 1928, kterýmž dnem odešel oficiál Škrabal do Bohumína.Na rozkaz zemské politické správy v Brně svolal dne 10. prosince 1928 okresní úřad v Zábřeze do zasedací místnosti obecního úřadu v Šilperku meziresortní komisi, ku které byly přednostové všech státních a veřejných úřadů pozvány, která projednávala žádosti o přidělení bytů ve státním domě v Šilperku. Z deseti bytů bylo komisí přiděleno 5 - soudu 1, důchodkové kontrole 1, učitelstvu 2 a četnictvu 1 byt. Ze zaměstnanců obdrželi byty strojvůdce Josef Oujezdský, vlakvůdce Josef Barnet, průvodčí vlaků Antonín Kolbe, Karel Šmehlík a topič Josef Gröger.
V zastávce Herolticích žádné změny.
Naproti zastávce Mlýnický Dvůr postavili bratři Pištálkové z Olomouce továrnu na nábytek a zaměstnávají vesměs české dělnictvo.

 

Výpis z pamětní knihy za rok 1929

Dne 28. 2. 1929 uvázl vlak 5801 ve sněhových závějích v km 15 a žádán z Hanušovic pomocný stroj. Vlak 5801 byl dělnictvem ze sněhových závějí vyproštěn a vrátil se v 10 hod. 40 min. zpět do Šilperka. Stroj se stal další jízdy neschopen. V 11 hodin došlý pomocný stroj se pro stálé sněžení a velký vítr vrátil zpět do Hanušovic. Zima v tu dobu byla krutá a teploměr ukazoval až -35 stupňů Celsia. Veškerá doprava, pro sněhové závěje, na trati Dolní Lipka – Šilperk zastavena.
Dne 9. 3. 1929 dojel strojní vlak ve 23 hod. 5 min. za vlakem 5801, dne 12. 3. 1929 byla pravidelná doprava opět zahájena.
V Šilperku vybudována parní strojní cihelna a v červenci byla výrobou cihel započato s rozesíláním výrobků jak po silnici, tak i železnicí, kam se dováží nákladním autem. V Šilperku jest 5 soukromých autobusových linek, a sice 2 do Zábřehu, 2 do Bohutína a 1 do Lanškrouna. Tím značně klesla osobní doprava na železnici.
V přidělené zastávce Mlýnickém Dvoře vybudována továrna na nábytek (elektrický pohon) firmy Bratři Pištákové, která má silný export.
Dnem 1. listopadu 1929 byl prodavač jízdenek p. Rudolf Černiček prodeje jízdenek v zastávce Mlýnickém Dvoře zproštěn a pověřen byl pan Bohumil Pišták.
V přidělené zastávce Herolticích žádné změny.

 

Výpis z pamětní knihy za rok 1930

Dne 26. června byl pomocný zaměstnanec Antonín Bartošík od odboru pro udržování dráhy v Uherském Hradišti jako výpomoc ku zdolání zvýšené frekvence prozatímně staničnímu úřadu v Šilperku přidělen.
Správce stanice oficiál Rudolf Holárek byl ze služebních důvodů k dopravnímu úřadu v Suchdole nad Odrou státní nádraží přeložen, na jeho místo byl staniční mistr Stanislav Netopil ze staničního úřadu v Hodslavicích v soutěži jmenován, definitivní předávka byla dne 29. a 30. prosince 1930 provedena.
Na přidělených zastávkách Herolticích a v Mlýnickém Dvoře žádné změny.

 

Výpis z pamětní knihy za rok 1931

Pamětní knihu vzal sebou ku dopravnímu úřadu v Suchdolu oficiál Holárek, dřívější správce stanice Šilperku, kterou na rozkaz pana dopravního kontrolora Hoblika musil za rok 1930 doplniti a teprve dne 27. března 1931 ji po třetí urgenci doplněnou i s opisem vrátil. Stanici převzal definitivně staniční mistr Netopil Stanislav od staničního úřadu Hodslavice dne 28. a 29. prosince 1930. Stanice byla předána v nepořádku, mnoho nevyřízených aktů, které dodatečně docházely ku vyřízení a byly předávány dopravnímu úřadu v Suchdole a téměř žádná evidence pensistů nebyla založena. Až do polovice měsíce března byly sněhové vánice, které tvořily velké závěje na trati Dolní Lipka – Šilperk. Doprava byla však dosti pravidelná, až na nějaká zpoždění.
Dne 6. května 1931 telegr. čís. 84 byl přesazen smluvní dělník Bartošik Antonín ku staničnímu úřadu v Králíkách. Dle poslední systemisace byl ve zdejší stanici přebytečný.
Dne 19. května 1931 byla dána výpověď dle §17 pracovního řádu pom. zam. topičovi Krylovi Janu, zaměstnanému ve zdejší topírně.
Úř. listem čís. 24 z roku 1931 byl přesazen průvodčí vlaku Šmehlík Karel ku staničnímu úřadu do Dolní Lipové. Jako náhrada přišel z Olomouce hl. n. průvodčí vlaku Zatloukal Josef, kterému byl zajištěn byt ve státním domě po průvodčím vlaku Šmehlíkovi.
V sobotu dne 7. listopadu zahájil nekoncesovanou autobusovou dopravu Šilperk – Dolní Lipka, souběžně s dráhou, Schubert Josef z Červené Vody. Trestní oznámení proti němu bylo učiněno dne 11. listopadu 1931 poprvé a dne 26. 12. 1931 po druhé okresnímu úřadu v Zábřehu.
V okolí města Šilperka počala se v roce 1931 značně rozvíjeti soukromá autobusová doprava, která soutěží citelně dráze.
Dne 12. listopadu 1931 vykolejil na výhybce č. 3 stroj 4220103 od vlaku 5804 všemi osami. Stroj byl vyzvednut na koleje dne 13. 11. 1931 v 1 hod. 30 min. Pomocný stroj pro vlak 5803 přijel z Dolní Lipky. Vlak 5803 odejel asi 45 min. opožděn. Pomocný stroj a nářaďový vůz přijel z Hanušovic jako zpožděný vlak 5806, který právě ten den byl zaveden se školními dětmi z Králík.
V přidělených zastávkách Herolticích a Mlýnickém Dvoře žádné změny.
Dnem 15. října 1931 bylo zrušeno prodávání útržkových jízdenek ve vlaku a byly zavedeny jízdenky lepenkové. Ternión průvodčích vlaků je umístěn ve služebním voze.

 

Výpis z pamětní knihy za rok 1932
Zimní období bylo celkem mírné. Nejvyšší bod mrazu byl 22 stupňů Celsia, dne 18. až 20 ledna 1932. Sněhové závěje v zimním období 1931/1932 na trati se nevyskytly vůbec, takže doprava byla pravidelná. Dne 18. března 1932 byla provedena zkušební jízda s motorovým vozem čís. 222002, která se osvědčila a dnem 22. března 1932 zahájen 14denní motorový provoz na zkoušku na trati Dolní Lipka – Šilperk, kterážto doba byla prodloužena do 9. dubna 1932.
Dne 1. července 1932 byl dán na trvalý odpočinek vlakvůdce oficiál Effenberger Jindřich. Jako náhrada byl přeřazen z Hanušovic průvodčí vlaku Gregor Antonín.
Úř. věstníkem čís. 26 z 22. 6. 1932 byly přiděleny trati Lichkov – Hanušovice a Dolní Lipka – Šilperk ředitelství Hradec Králové dnem 1. srpna 1932. Trať Dolní Lipka – Šilperk byla převzata za přítomnosti pana přednosty dopravy vrchního inspektora Kabeše, pana dopravního kontrolora inspektora Schvarce od ředitelství Hradec Králové a pana dopravního kontrolora inspektora Hoblika dne 21. července 1932. Zdejší topírna byla předána dne 26. července 1932 a odbor pro udržování dráhy dne 22. července 1932.
Dne 14. listopadu byla svolána porada do Dolní Lipky, ve věci motorizace trati Dolní Lipka – Šilperk a dne 16. listopadu byla provedena zkušební jízda. Dnem 1. prosince 1932 vydán nový jízdní řád a zaveden motorový provoz.
V přidělené zastávce Mlýnickém Dvoře zrušen od 1. listopadu 1932 prodej jízdenek agentem a zaveden ve vlaku průvodčími vlaku.

 

Výpis z pamětní knihy za rok 1933
Zimní období v roce 1932/33 bylo celkem mírné. Doprava motorovými vozidly byla udržována pravidelně až na jeden a půl dne v měsíci lednu, kdy následkem sněhových závějí byly vlaky vedeny parou.
V noci z 24. na 25. června 1933 bylo provedeno vloupání do kanceláře přes čekárnu. Pokladna byla ve dvou místech nepatrně navrtána. Odcizeno bylo 11 Kč směnné, které bylo připraveno v zásuvce pro výdej jízdenek stan. pomocníkem u vlaku 5841.
Od 1. července 1933 byl dán do dočasné výslužby průvodčí vlaku Kolbe Antonín. Úř. listem čís. 14 byl přesazen vlakvůdce Barnet Josef do Nymburka a průvodčí vlaku Hošek Jaroslav ze Všetat do Šilperka. Úř. listem čís. 19/1933 byl přesazen do Šilperka za pensionovaného průvodčího vlaku Kobe Antonína, stan. pomocník Šejnoha Jan zařazen ke službě průvodčího vlaku (vlakvůdce) od 12. 9. 1933.
Od 1. července zrušen výdej jízdenek v zastávce Heroltice a zaveden průvodčími ve vlaku.

 

Výpis z pamětní knihy za rok 1934
Zimní období v roce 1933/1934 bylo mírné. Doprava motorovými vlaky byla udržována pravidelně až na nepatrné úchylky.
Dne 7. června 1934 vloupali se lupiči do přistaveného vozu s kusovým zbožím, který stál na vlaku 5841 a odcizili 1 pytel kartáčů za 446 Kč firmě Schmidt a Co.
Dne 2. července 1934 stala se vlakvůdci Gregorovi Antonínovi nehoda tím, že odejel z Králík vlakem 5803 proti vlaku 5882, takže oba vlaky šťastnou náhodou na trati zastavily a motorový vlak 5803 couvl zpět do stanice Králík.
Vlakvůdce Hošek Jaroslav byl přesazen na vlastní žádost do České Lípy. Na jeho místo ustanoven staniční pomocník Šejnoha Jan a na místo průvodčího vlaků zařazen pom. zam. Pohlídal Václav. Do Šilperka byl přesazen smluvní dělník Skácel Bedřich od stan. úřadu Dolní Lipka. Všichni nastoupili svá místa dnem 1. 11. 1934.
Dle čís. 3394/1-I-34 byl přesazen staniční manipulant Lések Vilém do Hradce Králové, jako náhrada přeložena do Šilperka kom. výpr. Heena Šestáková z Jablonce nad Nisou. V zastávkách Heroltice, Mlýnický Dvůr a Dolní Orlice žádná změna.

 

Výpis z pamětní knihy za rok 1935
Zimní období 1934/1935 bylo dosti nepříznivé. Sníh dosáhl výše 60 cm, závěje 1 m i více. Následkem sněhových vánic byla motorová doprava na trati Dolní Lipka – Šilperk nahrazena dopravou parní od 5. února do 17. února 1935. Dne 4. února 1935 uvízl motorový vlak 5804 v závěji mezi zastávkou Dolní Orlice a Králíky tak, že musel přijet na výpomoc stroj z Dolní Lipky. Nejnižší teplota byla dne 11. února -25 stupňů. Dne 2. a 4. února projížděl trať sněhový pluh z Kyšperka. Dne 3. a 4. března 1935 velké sněhové bouře po celý den a 4. března u vlaku 5804/5803 a 5805/5806 nahrazen motorový vlak parou.
Jinak v přidělených zastávkách a Šilperku žádné změny.

 

Výpis z pamětní knihy za rok 1936
Zimní období 1935/1936 bylo celkem mírné.
Dne 27. února 1936 převzal správu stanice za intervence p. dopravního kontrolora ing. Kubíka stan. mistr Rudolf Schneider, výpravčí vlaků z Dolní Lipky, protože dosavadní správce, stan. mistr Stanislav Netopil byl na vlastní žádost přeložen jako správce stanice do Hrubé Vody u Olomouce. Úředním listem čís. 6 ex 36 byl stan. mistr Rudolf Schneider přeložen z Dolní Lipky do Šilperka a pověřen správou stanice.
Dnem 15. května bylo 1 místo vlakvůdce zrušeno, protože osobní motorové vlaky byly přiděleny vlakovým četám z Kyšperka a z Hanušovic. Naše dvě čety Gregor-Pohlídal a Zatloukal-Šejnoha mají pouze vlaky 3141/3142, 3181/3182. V důsledku toho byl průvodčí vlaku Jan Šejnoha, který dosud jezdil co vlakvůdce, zařazen na místo průvodčího vlaku. Od 16. července byla zde zavedena noční služba a 2 místa staničních pomocníků přesystemisována na místa výhybkářů.
Dne 4. prosince byly odvedeny lepenkové jízdenky zastávek Dolní Orlice, Heroltice a Mlýnický Dvůr, které do 15. května vydávali průvodčí ve vlaku. Pro čety zavedeny útržkové jízdenky. Dne 14. prosince se přestěhoval do Chocně průvodčí vlaku Jan Šejnoha, který byl přeložen k dopr. úřadu Meziměstí ČSD.

 

Výpis z pamětní knihy za rok 1937
Dne 12. ledna 1937 konal se z nádraží pohřeb smluvního dělníka Františka Žerníčka, který byl dne 9. ledna při výkonu své služby usmrcen v Dolní Lipce. Pohřbu se zúčastnil p. dk. Kubík, p. inspektor Adamec od řed. oddělení VIII a p. přednosta vrch. adj. Mrzena z Dolní Lipky. Téměř všichni volno mající železniční zaměstnanci se pohřbu zúčastnili, aby vyprovodili druha, který tak tragicky zahynul. Zanechal po sobě vdovu a 2 děti ve stáří 4 a 6 roků. Nad hrobem promluvil jménem železniční správy p. přednosta stanice Dolní Lipka vrch. adj. Mrzena.
Zimní období bylo až do 20. února 1937 dosti mírné a málo sněhu. Teprve ode dne 20. února nastaly takové sněhové vánice, že musel býti motorový provoz nahrazen parními stroji. Stroje jezdily od 21. do 28. února, kdy byl opět, počínaje vl. 3114, zahájen normální motorový provoz.
Dne 1. 3. 1937 bylo uprázdněné místo průvodčího vlaků přiděleno pom. zaměstnanci Františku Harmertovi.
Dne 7. 4. 1937 byl ku stanici přidělen dělník na výpomoc Alois Černohous, který byl zde na substituci již od 1. ledna a patřil až do té doby odboru pro udržování dráhy v Kyšperku. Černohous byl dne 1. 6. jmenován pomocným zaměstnancem.
Dne 26. 9. 1937 byl nám přidělen dělník na výpomoc Augustin Vávra od odboru Kyšperk. Dne 27. 10. 1937 byla přeložena kancel. výpravčí Helena Šestáková k dopr. úřadu v Kyšperku k osobní pokladně. Uvolněné místo stan. manipulanta po sl. Šestákové obdržel pomocný zaměstnanec Bedřich Skácel.
V přidělených zastávkách žádné změny.

 

Výpis z pamětní knihy za rok 1945
Schildberg aizenbonStanice Šilperk byla obsazena našimi zaměstnanci dne 26. 5. 1945 obsazovacím vlakem, který byl vypraven a vyzdoben z Kyšperka. S tímto vlakem přijel provozní dozorce Vojtěch Barnet, který se ujal vedení stanice, dále strážník tratě Čeněk Tonn, který byl určen pro službu staniční co pokladník a pomocný zaměstnanec Adolf Jursa. Dne 31. 5. přijeli vlakvůdci Josef Barnet a František Faltus a průvodčí vlaků Josef Šubr. Zaměstnání pro tyto zaměstnance nebylo, jelikož přímé vlaky Kyšperk – Šilperk, jak strojní, tak i vlakové, obsazeny byly zaměstnanci od stanice Kyšperk. Soupravu 2 osobních a 1 služebního vozu i se strojem přivezl vlakvůdce Kučera z Kyšperka. Tímto dnem byla zahájena doprava naším personálem. Jízdní řád byl prozatím použit od bývalých německých drah. Služba byla rozdělena střídavě, den služba, den volno (2 vlakvůdci a 2 průvodčí vlaků).
Doprava v zimním období byla velmi nepravidelná, a to z důvodu nedostatku uhlí.
Správce stanice Vojtěch Barnet byl po 3 měsících zbaven vedení (vyšetřován z kolaborantství) a na jeho místo byl dosazen vrchní provozní dozorce Antonín Schneider z Dolní Dobrouče.
Život v Šilperku se pomalu vyvíjel, neboť Němci zde ještě zůstali následkem smíšených manželství a teprve později začal jejich odsun, dle jejich dávných přání, aby patřili do pout bývalé Velkoněmecké říše.
Obyvatelé okolních vesnic, které byly úplně české a za okupace zde zůstali, byli jako opět zrozeni, když opět patřili, po tak dlouhé době, do svazku naší drahé Československé republiky. Byli nuceni zde zůstati a snášeti tvrdý život s okupanty neb zde měli svá hospodářství, na kterých s láskou pracovali jejich dědové i pradědové.
Tito měli zde trpký život po dobu, kdy zde řádili Němci, neb mnohý z nich se musel ukrývati po lesích, aby nebyl těmito zběsilci odvlečen a umučen. Za to trpěly jejich rodiny neustálým vyšetřováním a domovními prohlídkami.
Jistě bude každý dlouho ve svém životě vzpomínati na první Vánoce v osvobozené vlasti.

 

Výpis z pamětní knihy za rok 1946
Přestože byl citelný nedostatek uhlí v zimním období, byla doprava stále udržována. Dne 2. února však byla doprava na celý den zastavena pro nedostatek uhlí. Na to byl zaslán zbytek uhlí z Kyšperka (asi 2 tuny) a druhý den byla doprava opět na trati Dolní Lipka – Šilperk zahájena, avšak jen 2 páry vlaků denně, druhé 2 páry vlaků byly z důvodu nedostatku uhlí odřeknuty. Jakost uhlí byla velice špatná a tím byly vlaky až o dvě hodiny opožděny. Byl také vyšinut stroj, který najel na výkolejku č. 1. Příčina byla nepřestavění výměny do základní polohy, po odjezdu vlaku. Jiných nehod nebylo.
Správce stanice Schneider byl zproštěn funkce vedení stanice v měsíci červenci a prozatímním vedením pověřen provozní oficiál Jaroslav Kuba z Kyšperka. Na to v měsíci srpnu, úř. listem č. 24 bylo místo správce stanice Šilperk vypsáno v soutěži. O toto místo se ucházelo více zaměstnanců. Ustanoven byl úř. listem č. 29 provozní oficiál – výpravčí vlaků Jan Doubravský od stanice Kostelec nad Orlicí. Vedení stanice převzal na rozkaz ředitelství státních drah v Hradci Králové dne 18. 11. Po převzetí stanice byl provozní oficiál Jaroslav Kuba vrácen stanici Kyšperk. Ve staničním vedení bylo mnoho nedostatků, které zanechal bývalý správce stanice Schneider. V měsíci říjnu byl bývalý správce stanice Schneider přeložen na vlastní žádost do Olomouce, ke službě kancelářské.
Provozní oficiál Jan Doubravský nastěhoval se teprve 12. 12., až mu byl upraven naturální byt v přijímací budově.
Dne 26. 11. konala se v Šilperku poradní schůzka za účasti zástupců Okresního národního výboru ze Zábřeha na Moravě, obchodní a živnostenské komory z Olomouce, okolních obcí, zástupce ředitelství státních drah z Olomouce p. JUDr. Paškou, přednostou odd. A, přednosty autosprávy ČSD ze Šumperka, zástupce ministerstva vnitřního obchodu, zástupce krajského soudu ze Zábřeha na Mor., zástupců hospodářských svazů, školství apod.
Jednáno bylo o otázkách hospodářských, průmyslových, školství, o znovuobnovení okresního soudu, důchod. kontrolního úřadu, berního úřadu a zřízení lihovaru, který v Šilperku býval a kterého jest ve zdejším kraji bramborářském velmi nutně zapotřebí. Dále o vybudování školního statku pro hospodářskou školu, zřízení „ozdravovny“ v Šilperku, o zřízení školy obchodní, o školu lesnickou, o zřízení lnářských tkalcoven a hlavně jednáno o průmyslu kartáčnickém, který dříve v tomto kraji dobře vzkvétal.
Také byla rozvinuta debata o prodloužení dráhy ze Šilperka do Zábřeha na Moravě, čímž by zdejší kraj značně oživl a by teprve průmysl lnářský, kartáčnický a knoflíkářský zase vzkvétal, jak tomu bylo i dříve, za dob první naší republiky. Dobře bylo naznačeno, že jedině prodloužením dráhy může zdejší kraj, který jest tak krásný svým položením, opět oživnouti a pak teprve, že průmysl sem přinese, když se dráha starala o přivezení a odvoz, kde dnes obce, vzdálené až 15 km od železniční stanice, se starají jen o svá políčka.
Československé státní dráhy se dobře starají o odvoz školních dětí i občanstva, které má tak daleko ze svých obcí do měst, škol a k úřadům a zřídily autobusové linky:
Zábřeh na Moravě – Šilperk, dojíždí až na nádraží,
Lanškroun – Šilperk, dojíždí až na nádraží,
Šumperk – Šilperk, dojíždí až na nádraží.
Linky tyto velice dobře prosperují a jedná se též o stavbu pobočných garáží v Šilperku. Linky udržuje ředitelství stát. drah v Olomouci.
Jedná se též o zřízení koupaliště, aby letní hosté, kteří se do Šilperka a jeho okolí rádi vrací, kde dříve trávili své dovolené, aby i v tomto směru bylo o pohodlí návštěvníků zdejšího opravdu bohatého kraje svých přírodních krás, postaráno.
Po ukončení poradní schůzky byl ustaven přípravný výbor, který bude blíže jednati a usnášeti se o všech těchto potřebách pro Šilperk a okolí a starati se, aby u příslušných činitelů byly jejich požadavky podporovány.
Lid ve zdejším kraji je velice skromný, jeho bodrost moravská zasluhuje opravdu podpory, aby kraj opět oživl, když po tak dlouhé době svého pronásledování německými okupanty je opět v rukou našeho velikého muže, presidenta Dr. Beneše.
Do konce roku 1946 jiných změn personálních nebylo.
Město Šilperk pomalu vzkvétá a oživuje a čítá již 880 osob.

 

Výpis z pamětní knihy za rok 1947
Rok 1947 začínal mírnou zimou. Střídavé mrazy polevují, ale sněhu jest stále málo. Teprve v druhé polovině měsíce ledna začíná denně sněžiti a mrazy se stupňují. Začátek měsíce února jest stále ve znamení silných mrazů 15-29 stupňů a sněhu denně přibývá. 5. února po celý den a noc fouká silný vítr, nastávají závěje. Téhož dne večer byly vlaky 8907/8908 dirigentem z Dolní Lipky pro poruchu stroje odřeknuty, strojvůdce-ček. Josef Langr spolu s topičem z Kyšperka za silného mrazu a sněhové vánice stroj až do 1. hodiny v noci opravovali, až se jim přece podařilo stroj opraviti a vjeti s ním do topírny. Druhého dne ráno vyjeli o 45 minut ze Šilperka opožděni pro úplné zavátí stanice. Teprve po částečném vyházení sněhu a vyčistění výměn mohli opět zahájiti svou cestu bílou krajinou do Dolní Lipky.
Pak již probíhala zima docela klidně, ale stálé mrazy a sněhové bouře působily zhoubně na náš kolejový provoz. Největší závěje byly vždy u znk Moravský Karlov a často bylo voláno vojsko z tamní posádky na pomoc k prohazování sněhových závějí mezi kolejemi.
Zima povolila, ale za to zhoubněji působila velká vedra bez dešťů. Následek těchto veder pro náš národ byl přímo kritický. Úroda obilí, sena i otavy byla velice špatná a nebýti našeho spojence Sovětského svazu, těžko bychom uhájili svoje bytí přes zimu 1947/1948.
Personální změny v roce 1947:
Úř. listem č. 2 byl pom. zam. II. Konstantin Jelinek přeložen k trať. staveb. správě v Kyšperku, do úseku traťmistra v Lichkově a odešel dne 1. 2. Úředním listem č. 3 byl sem přeložen dělník Josef Haltmar od stanice Bílá Voda, ke službě stan. pomocníka (záloha). Úředním listem č. 17 byl sem přeložen pom. zaměstnanec II. Antonín Ilichman od stan. Dolní Lipka ke službě jízdní. Jiných personálních změn nebylo.
Železniční provoz na trati Šilperk – Dolní Lipka byl dosti čilý a lze doufati v jeho zlepšení neb osídlování zdejšího kraje šilperského stále vzrůstá.

 

Výpis z pamětní knihy za rok 1948
Počátkem roku i později byla zima mírná. K poruchám v kolejovém provozu na trati Dolní Lipka - Šilperk vůbec nedošlo.
Dne 31.1. najelo hasičské auto z Červené Vody na nechráněný přejezd u znk Moravský Karlov na stroj jedoucího vl. 3820. Zraněny byly lehce 3 osoby v autu sedící, ze žel. zam. nikdo.
Rok 1948 byl pln historických událostí. Únorové události jistě působily na každého dobrého Čecha - národní fronta politických stran ztroskotala a vládní stranou se stala Komunistická strana Československa, v čele Klementem Gottwaldem, dlouholetým bojovníkem za práva pracujícího lidu, který po odstoupení presidenta Dr. Beneše se stal třetím presidentem Československé republiky. President Dr. Edvard Beneš zemřel dne 3. 9. v Sezimově Ústí.
V roce 1948 veletrh jarní i podzimní, 100. výročí zrušení roboty, 30 let trvání Československé republiky a jiné. Dne 23. 11. oslavil celý československý národ 52leté narozeniny svého presidenta Klementa Gottwalda.
Personální změny: dne 13. 1. vystoupil dobrovolně ze služeb ČSD dělník Josef Haltmar.Přeloženi do Šilperka byli tito zaměstnanci - vlakvůdce Josef Matuška od žel. stanice Josefodol-Maxov, průvodčí vlaků Jan Kuba od žel.stanice Česká Lípa os. nádr., posunovač Josef Vénos z rsd Olomouc (stan. Hanušovice), výhybkář Karel Pecháček od žel. stanice Dolní Lipka a pom. zam. II. Oldřich Baláš od tss Kyšperk. Dnem 1. 10. pensionován průvodčí vlaků Adolf Jursa.
Od zavedení jízdního řádu dne 9. 5. ustaveno v Šilperku 5 vlakových čet a počet jízdního personálu stanoven ředitelstvím na 9 a 1 prův. vlaků, co 10% záloha. Vlakové čety z Kyšperka přestaly tímto dnem jezditi nákladními vlaky na trati Dolní Lipka - Šilperk, čímž se zvýšil stav jízdního personálu o 3 průvodčí vlaků. Za vystouplého dělníka Haltmara nastoupil co záložní stan. pomocník Josef Vénos.
Příjmy ČSD proti loňskému roku značně stouply. Osobní frekvence na trati Dolní Lipka - Šilperk jest čilá. Přeprava zavazadel, spěšnin, kusového zboží i vozových zásilek stále stoupá.
Od 12. 12.  jezdí vl. 3816 až do Šilperka a vl. 3801 vyjíždí ze Šilperka. Cestujícím ze Šilperka a okolí jest umožněno rychlejší vlakové spojení s Prahou i návrat z Prahy, kdy dříve při použití rychlíku z Lichkova s přípojem jen do Bílé Vody,museli cestující odtud pěšky do Šilperka a okolí.
Adaptace: traťová stavební správa v Kyšperku provedla ve stanici menší adaptace. Byly vymalovány kasárny pro vlakový a strojní personál, kancelář dopravní a správce stanice.
Město Šilperk oživuje a obyvatel přibývá. Koncem roku 1948čítá bezmála 1 000 obyvatel.

 

Výpis z pamětní knihy za rok 1953
V roce 1953 nedošlo na trati Dolní Lipka - Štíty k žádné nehodě. Dne 17. května 1953 zavedena na této trati dopravní služba a dopravně obsazeny stanice Štíty, Červená Voda a Králíky.
Dosavadní náčelník stanice Barnet byl ze zdravotních důvodů zbaven místa a náčelníkem stanice byl jmenován Jaroslav Štrégl, výpravčí ze Svobody nad Úpou, Jánské Lázně. Jako výpravčí přeložen do zdejší stanice Miroslav Kleinů a František Pomikálek. Službu výhybkářů konali Karel Jursa a Olga Bartíková.
Olga Bartíková utrpěla při posunu dne 27. 11. 1953 zranění na pravé ruce, jež mělo za následek ochromení prstů pravé ruky.
Náčelník stanice Štrégl, který onemocněl Bergerovou nemocí a byl dvakráte operován, úřadoval ve zdejší stanici jen 3 týdny. Proto službu náčelníka konali až do konce roku substituti.

 

Výpis z pamětní knihy za rok 1954
Během roku 1954 nedošlo na trati Štíty - Dolní Lipka k žádné nehodě.
Zima byla velmi krutá, napadalo hodně sněhu a proto motorové vlaky uvázly několikráte v závějích. Motorová doprava byla nahrazena v únoru na týden trakcí parní.
Stanici vedli od začátku roku opět substituti. Dne 17. 1. 1954 přišel na substituci z Dymokur s. Jaroslav Jaroš,který byl pak z personálních důvodů jmenován náčelníkem stanice.Jelikož se ve vedení stanice střídali dlouhou dobu substituti, byla stanice ve velmi zanedbaném stavu. Novému náčelníku dalo mnoho práce, než zavedl ve všech prostorách nádraží pořádek a čistotu.
Ostatních personálních změn během roku nebylo.
Brambor, hlavního produktu zdejší hornatiny, se urodilo toho roku hojnost a proto ve zdejší stanici probíhala velmi silná bramborová kampaň.

 

Výpis z pamětní knihy za rok 1955
Během roku 1955 nedošlo na trati Dolní Lipka - Štíty k žádné nehodě.
Zima přinesla velké množství sněhu. Velmi silné větry způsobily velké vánice, a proto bylo nutno velmi často používati sněhového pluhu. Jen s velkou námahou jsme udrželi normální dopravu.
Dne 23.května byla opět ve stanici Štíty zrušena dopravní služba. Na celé trati zavedena zjednodušená doprava podle předpisu D-3. Dirigující stanicí ustanovena stanice Červená Voda. Výpravčí Miroslav Kleinů a František Pomikálek byli jmenováni dirigujícími dispečery v Červené Vodě.
Měsíc květen byl ve znamení 10. výročí osvobození. Dne 1. května sjelo se obyvatelstvo z celého Štítečky, aby oslavilo slavnostně Svátek práce. Dne 9. května se soustředily oslavy 10. výročí v Červené Vodě.
Léto toho roku bylo velmi nepříznivé, a proto úroda brambor byla poměrně malá, což se také projevilo v slabé bramborové kampani.

 

Výpis z pamětní knihy za rok 1956
I rok 1956 byl pro celou trať Dolní Lipka - Štíty rokem bez nehod.
Zima probíhala v tomto roce poměrně mírně. Nebylo sněhových závějí jako v jiných letech, a proto doprava byla téměř normální.
Úroda v tomto roce byla velmi dobrá. Brambor se urodilo abnormální množství, a proto bramborovou kampaň jsme zdolali jedině vypětím všech sil.
Život stanice probíhal klidně a bez jakýchkoliv personálních změn.

 

Výpis z pamětní knihy za rok 1957
Rok 1957 byl pro trať Štíty - Dolní Lipka opět rokem bez nehod.
Život ve stanici i ve městě probíhal po celý rok klidně. Socialisace ve městě byla na postupu, neboť do JZD se zapojilo 90 % zemědělců.
Náčelník stanice Jaroslav Jaroš byl zvolen do národního výboru města Štíty.
Od 1. 3. byla zrušena Bílá Voda co samostatná výkonná jednotka a dosavadní náčelník s. Otakar Borek odešel do výslužby. Bílá Voda změněna na zn bez účtování a vedoucím zn jmenován s. Haas František.
Personální norma stanice byla zvýšena o jednoho vystřídače.